Tipy pro další cestovatele

Ahoj všem, přišlo mi pár dotazů ohledně základních informací o pobytu ve Vancouveru, co zařídit v prvních dnech atd. Proto jsem se rozhodla sepsat základní body, které by mohly nově příchozím pomoci se lépe zorientovat. 

Co zařídit před odletem?

Když už držíte vízum do Kanady v ruce, nezbývá nic jiného, než koupit letenky. Podle mého názoru vycházejí dobře u skyscanner.cz. My jsme letěli přes Frankfurt (s Lufthansou)  do Vancouveru (s Condorem) za 11 000. Zpáteční letenku nepotřebujete, pokud se můžete prokázat dostatečnou výší financí na účtu. Je to i jeden z požadavků při vstupu do Kanady, prokázat se dostatečným obnosem na účtu. Nás nikdo nekontroloval, ale pro začátek se určitě nějaká ta koruna hodí. Teď si hledáme letenky zpět a bohužel to nějak nechce klesnout pod 14 000.

Pojištění jsme si zařídili u axa assistance, kde byla poměrně výhodná cena (myslím, že to bylo kolem 4 a půl tisíc na rok) navíc s neomezeným hrazením léčebných výloh, no nekup to. Pokud vím, tak teď už trochu zdražili.

Před odletem si můžete sehnat i ubytování nebo práci, alespoň si sjednat pár pohovorů.

Co si přivézt?

Určitě se bude hodit redukce a nějaké ty léky. Doktoři tu jsou hodně drazí, takže zabalte nějaký ten paralen a antibiotika, o kterých víte, kdy a jak je použít.

Co zařídit po příletu?

Po příletu budete trochu rozlámaní, ale určitě bych hned druhý den zašla zařídit social insurance number, bankovní účet a telefon.

Social Insurence number je číslo, který od vás bude vyžadovat každý zaměstnavatel. Dá se říct, že to i prokazuje vaše povolení zde pracovat. Kde ho zařídit? My jsme zašli do Sinclair Centrum v Downtownu (nevím, jestli to jde i někde jinde) http://www.servicecanada.gc.ca/cgi-bin/sc-dsp.cgi?rc=5822&ln=eng. 

Bankovní účet bych doporučila si otevřít u TD CanadaTrust. Sama u nich účet nemám, ale mnoho kamarádů je s touto bankou spokojeni. My jsme si otevřeli účet u RBC,které ale nevychází až tak výhodně. Narazili jsme hlavně na problém u placení účtů přes internet (musíte si tedy zažádat o debit visa card nebo klasickou kreditku, na kterou chtějí složit zálohu). Proto jsem si zařídila účet u CIBC,kde máte debit card rovnou jako klientskou kartu a pokud máte u nich účet, nemusíte na kreditku skládat zálohu. Ze začátku jsme si mysleli, že kreditku nebudeme potřebovat. Omyl! V Kanadě a USA platí tzv. credit card policy – to znamená, že v hotelech, motelech, hostelech a půjčovnách ručíte svojí kreditkou. Bez ní se tu většinou neubytujete (alespoň z vlastní zkušenosti s cestováním můžu potvrdit) nebo nepůjčíte auto. Můžete ručit samozřejmě i českou platební kartou, kterou tu berou jako kreditku, někde s ní však budete muset i rovnou zaplatit.

Kanadské telefonní číslo bude potřeba pro shánění práce. Nejprve jsme měli účet u Fido, když jsme si zařizovali internet, tak jsme přešli na Telus. Ani jedno mi nepřišlo moc výhodné. U Fida jsem si musela zaplatit extra, abych mohla vidět, kdo mi volá. Když jsme si účet rušili, opět jsme museli zaplatit 11 dolarů. U telusu mají dost neschopný personál. Byla jsem asi v 5 pobočkách a ani v jedné mi nedokázali poradit ohledně platby účtu (nejde zaplatit na prodejně, pouze online, což mi záhadným důvodem nešlo). Opět tedy můžu jen doporučit operátory kamarádů – Rogers nebo Wind, zkušenosti s nimi ale žádné nemám.

Ubytování a práce v Kanadě

Pokud sháníte ubytování, není lepší stránky než craigslistu  http://vancouver.en.craigslist.ca/van/  (ještě mě napadá jedna stránka - na kijiji http://vancouver.kijiji.ca/?rtlipmsg=1). My jsme zde našli a prodali vše, co jsme chtěli. Sami bydlíme v North Vancouveru. Je to trochu bohatší čtvrť, noční život tu není takový jako v Downtownu, za to je tu ale pořádek a klid. Pokud jde o cenu za ubytování, není nijak vysoká. První půlrok jsme bydleli v baráku, kde jsme sdíleli podlaží s dalšími 4 nájemníky. Cena byla 700$ za pokoj zahrnující vše. Cena nám přišla skvělá, ale když jsme začali hledat apartmán jen pro sebe, trochu jsme vystřízlivěli. Teď bydlíme v apartmánu za 800$ + elektřina a internet,  na Lonsdale Ave, a  máme to tu jen pro sebe. Na smlouvy se tu moc nehraje. Většinou musíte složit deposit –polovinu nájmu, na který bych si určitě nechala vystavit potvrzení. Pokud se plánujete stěhovat, vždy musíte dát vědět min. měsíc dopředu (raději mailem, abyste to měli černé na bílém. Mám také kamarády, co bydlí v Downtownu. Pokud tam seženete i práci, nemusíte si kupovat lítačku, tak trochu to vykompenzuje dražší nájem. Některé byty kolem English Bay v létě zvedají nájem.

Pokud se nastěhujete do apartmánu, ve kterém není hrazená elektřina a stočné, musíte se zaregistrovat na BC Hydro, kde budete mít k dispozici váš účet.

Pokud není v bytě ani internet, se zařízením neváhejte, protože instalace trvá nějaký ten týden. My máme telus (prvních 6 měsíců za 30 $) shaw má myslím akci 30 $ na první 3 měsíce. Další zprostředkovatele neznám. 

Práce se shání stejně jednoduše jako ubytování, na craigslistu. Jeden Kanaďan mi řekl, že pokud odepisujete na pozici číšníka, barmana, uklizečky, prostě na ne vysokou pozici, nepřikládejte životopis jako dokument, ale rovnou to napište do mailu. Prý jsou líní to otvírat, takže je lepší zmínit své zkušenosti a výhody již v mailu. Nevím, jestli je to pravda, ale na prvních deset odpovědí mi nikdo nenapsal, a když jsem to všechno napsala do mailu, tak hned přišla odpověď. Já uklízím v motelu za 15 $, práce je to docela náročná, ale za to lépe placená než někde v kuchyni. Přes zimu jsem pracovala ještě na horách na Cypress Mt. , kde jsem dělala v kuchyni za minimální mzdu. Výhodou však byl oběd zdarma a permice na celou sezónu.

Pokud chcete pracovat na horách, pohovory se pořádají v říjnu. My jsme byli na Grouse Mt. job fair, kde bylo mraky lidí, složitější výběr, kde se postupuje do více kol, no prostě bych tam už znovu nešla. Cypress a Seymour mají složitější dopravu (nedostanete se tam městkou dopravou, ale jejich skibusem), kdy cesta zabere klidně i hoďku. Každopádně šance se tam dostat je veliká. Cypress je během Vánoc opravdu busy, takže přibírají i během sezóny (většinou jsou posty na craigslistu).

Manuální práce jsou většinou lépe placené, takže pokud děláte na stavbě nebo někde v dílnách, málo kdy se setkáte s minimální mzdou.

Určitě se i hodí zůstat v kontaktu s českou komunitou (např. na fb češi ve vancouveru), občas totiž vědí o nějaké té práci nebo ubytování :).

Výdaje

Abyste věděli, jak to tady chodí :). Hodně si vaříme, takže na jídle nešetříme, moc neutrácíme za hospody a alkohol (vyrazíme tak 2x za měsíc). Kde nakupovat potraviny asi neporadím, protože mám špatnou paměť na čísla a tak si nepamatuju, kde je co výhodnější. Líbí se mi akce – kup jedno a dostaň druhé zdarma, čehož využívám hlavně u masa v Thrifty foods a Market place.

Výdaje	Pro 2 osoby	Na jednu osobu
Nájem	800 $	400 $
Internet	40 $	20 $
BC Hydro	30 $	15 $
Telefon	60 $	30 $
Jídlo	700 $	350 $
Alkohol nebo hospody	100 $	50 $
Doprava (lítačka)	182 $	91 $ (jedna zóna)
Celkem	1912 $	956 $

Když vezmeme, že náš příjem je zhruba kolem 1600 $ na měsíc a na osobu, dá se tu snadno ušetřit na cestovaní a na počáteční investice.

Snad tyto základní informace alespoň trochu pomohly :)

P.S. Zapomněla jsem sem připsat informace o jízdenkách. Do Vancouveru jsem dorazili 12. září a lítačky se už neprodávaly. Nevím ppřesně do kdy se prodávají, ale po dvou týdnech už seženete jen samotné lístky. Doporučuji tedy koupit balíček po 10 jízdenkách, které vyjdnou levněji. Po 18:30 platí všude jedna zóna stějně tak i v sobotu, v neděli a o svátcích. Navíc v neděli a nebo o svátcích můžete na svoji lítačku někoho svést, případně se připojit ke kamarádovi. Je to ale pouze jen na lítačku, ne na lístek. Revizora jsem potkala hodněkrát, převážně u seabusu, na Lonsdale Que, kde stojí autobusy často bez řidičů (takže si lidi lístek neštípnou) a jednou překvapivě v autobuse. Jejich reakce byly různé. Někdy se omluvili, že vyrušují a doporučili si koupit lístek ( to si nedělám srandu), jinde rozdávali pěkně tučnou pokutu.

Parní hodiny a Science World

Návštěva mojí mamky mi také připomněla, že jsme ještě zcela neprošli úplně všechno. V mé fotodokumentaci chyběly parní hodiny, takže jsem to musela rychle napravit a vydat se do centra dění – Gastownu. Naproti východu od seabusu se nachází most s nápisem Gastown,který zároveň značí začátek této historické čtvrti. Dnes tu najdete hlavně obchody se suvenýry, takže pokud sháníte pohledy a nějaké to tričko s nápisem Canada na památku, rozhodně vyrazte sem. Památek je ve Vancouveru po málu, co tedy jako turista musíte zaručeně vidět, jsou parní hodiny. Hodiny poháněné párou se jim ale asi nějak porouchaly, neboť ukazovaly špatný čas. Každopádně si tuto památku můžeme odškrtnout. Druhou stanicí byla čínská zahrada a Science Word, který jsme zatím jen fotili z dálky. No jo, jenže mi nějak nedošlo, že už je docela dost hodin a že budou mít zavřeno. Čínská zahrada je obehnaná zdí a tak jsme viděli opět kulový a u Science Word jsme jen mohli kouknout přes plot, co že je uvnitř. Poslední misí bylo testování stativu. Eliška dostala nový stativ,takže jsme museli počkat, až se trochu setmí a blejskout osvícenou kouli ještě z druhé strany.

Farmářské trhy

Trochu se zpožděním ještě přidávám příspěvek o místních farmářských trzích. V pátek se tu konal první farmářský trh, kde měla být živá kapela, spousty jídla a pití. Byl to zároveň i poslední večer s mamkou a Ahim, takže jsme se hodili do gala a vyrazili. Od hudby jsem nic nečekala, jedna postarší paní zpívala klasické hity. Když se řeknou farmářské trhy, tak si představím místní specialitky a domácí výrobu. Tady to byly jen sazeničky, domácí brambůrky a popkorn a „specialita“ z jihu Evropy připomínající český trdelník. Větší část byla tvořená auty s jídlem a jen jedno z toho bylo s alkoholem. Stejně jako v USA se v Kanadě nesmí pít alkohol na veřejnosti. Proto tady měli vytvořenou speciální ohrádku s třemi stolky. No vypadalo to jak samotka pro někoho, kdo udělal nějaký přestupek. Trhy jsme tak prošli tam i zpět za pár minut. Z jídla nás nic moc nenadchlo, napít se tu také nedalo, takže jsme se vydali prozkoumat tajemství záhadného obchůdku naproti našemu baráku. S Matějem každý večer pozorujeme z okna obchůdek přes ulici, který je i v pozdních večerních hodinách úplně narvaný. Kolem mají i zahrádku, na které je taky vždy plno a to i v zimě. Když jsme zjistili, že se jedná o Frozen Jogurt, hned nás to lákalo víc, abychom zjistili, jak že to chutná. No, abych to uvedla na pravou míru, tak do jogurtu to má daleko a je to prostě klasická česká točená zmrzlina, na kterou si můžete dát různé druhy oříšků, čokolád, ovoce a různé sladkosti. Příchutí měli několik druhů, takže jsme okusili od každého jeden.  Když jsem se ptala kolegyně z práce, proč tomu říkají jogurt, tak mi řekla, že to je totiž zdravější varianta z jogurtu. No, nevím jak pak tedy vypadá ta nezdravá varianta.

Vancouver Island - 3. den

Poslední den našeho cestování. Ráno opouštíme Ocean Villages naší chatičkou a zastavujeme v národním parku Pacific Rim, který jsme zatím viděli pouze z lodě. Celý park je tvořen hustým lesem, spíše pralesem. Vzhled některých stromů vypadal jak po požáru, prý je to ale spálený od sluníčka.V lesích se hodně udržuje vlhkost, takže požáry tu moc nehrozí. Obloha se už zatáhla a u moře to pěkně foukalo. Mamka a Ahi obdivovali barevný slimáky a kytky, my hledali místa pro focení. Nakonec jsme našli kraba na kameni, na perfektním místě, že to snad nebylo možný. Pak mi konečně došlo, že je chudák už mrtvej a že ho tam někdo jenom našteloval. Cestu k autu jsme si nakonec chtěli zkrátit přes vesnici, protože nám byla pěkná zima. Vesnice vypadala jak u cikánů (snad se nikdo neurazí),ale všude bordel. Potom, co na nás asi druhý indián házel vražedný pohled, jsme pochopili, že jsme asi v indiánské rezervaci a tam nikdo cizí není vítaný.

Autem jsme jeli zpět k Nanaimu a směrem na jih do hlavního města Britské Kolumbie, do Victorie. Ubytování jsme měli zařízené kousek od centra, takže autobusem jsme se svezli jen pár zastávek. Přístav zdobí budova parlamentu a známá budova Empress hotelu. Přes park jsme pak dorazili k pobřeží, odkud jsou krásné výhledy na hory v USA. Ve Victorii je také jeden z nejstarších chinatownů, tak jsem byla natěšená, že mamce ukážu taky kousek kultury z Asie. Na mě to působilo jako jedna hezká ulička s restauracemi.