Odlet na Nový Zéland

Odlet na Nový Zéland se blíží, tudíž přikládáme odkaz na náš blog a costování a farmaření na něm. Brzy se začne plnit, tak si nenechte ujít pokračování o našem cestování na http://acrossnz.blogspot.cz/ .

Pozdrav z Čech

Ahoj všem, zdravime z ČR! Práce tu je dost, protože pomáhám bratrovi připravit knížku o focení v Kanadě a nějak nemůžu z té spousty fotek vybrat ty nejlepší :)
Jak už také většina jistě ví, neplánujeme tu moc dlouho zůstat a koncem října se vydáváme na Nový Zéland. Ještě nevíme, jak to bude s blogem o cestování tam, jesti budem pokračovat na této stránce nebo založíme novou. Každopádně už teď víme, že první měsíc budem hodně cestovat, skrz celý jižní ostrov, a fotit. Takže se máte na co těšit!

Fotky nasbírané z cesty

Po cestě jsme nasbírali spousty fotek, ať už vodopádů nebo jezer. Tady jsou jedny z nejznámějších :)

Fotky ze Skyline Trailu

Vzhledem k počasí není moc fotek z prvního dne, kde nás můžete vidět jen v pláštěnkách. Druhý den byl už skoro bez deště, za to to bylo jak na větrné hůrce.

Fotky z Mt. Robson

Přikládáme fotky z prvního treku na k Berg lake.

Fotky z Assiniboine

Dodatečně začínáme doplňovat fotky. Snad vás taky inspirují :)

Pozor medvěd!!

Lake O´Hara

Abychom byli v našem vyprávění kompletní, chybí zmínka o jezeru Lake O´Hara. Jedná se o oblast v Yoho National park a protože v posledních letech zaznamenali změny v rázu krajiny pod návalem turistů, je vstup do této oblasti omezený na určitý počet turistů za den. Pokud chcete přespat v chatičce, musíte si rezervaci vytvořit předem, alespoň tak nám to popisoval pár, který vyrazil do O´Hary oslavit výročí svatby. Prý to rezervovali rok dopředu a ještě měli štěstí, že někdo svoji rezervaci stornoval. Já jsem kempy obvolávala před prázdninami, kdy mi překvapivě sdělili, že nemají volno, až v září. Celý plán jsme tak kvůli této oblasti překopali a zamluvili si místo v kempu na jednu noc. Autem se sem nedostanete, musíte si zarezervovat i autobus, pokud nemáte rezervaci, do parku se musíte dostat pěšky, což znamená vyšlápnout si 11 kilometrů lesem. Na parkovišti jsme tak potkali spoustu lidí, kteří zkoušeli štěstí a snažili se ukecat řidiče, aby je vzal nahoru. Bohužel pravidla jsou přísná, kapacita byla již naplněna a ostatním tak nezbylo nic jiného, než si kopec vyšlápnout (většina to však vzdala). My jsme měli rezervované místo hned v prvním autobuse, abych toho za ty dva dny co nejvíc stihli. Ráno tedy vstávačka hned před 6 ráno, snídanička, pohodička a před osmou už čekáme na parkovišti na autobus. Teď začíná ta vtipná část, kde raději prozradím pointu předem. S Matějem jsme tak trochu zapomněli, že se tím naším cestováním přes celou Britskou Kolumbii posunul čas a my jsme tak čekali na autobus v domnění, že je 8:30, kdežto ono bylo už 9:30. Náš autobus už byl fuč. To jsme ale nevěděli, a když dorazil druhý pro lidi do chatek (ty ho mají víc nóbl), hodně jsem se divila, proč nás nechtějí vzít. Ukazuju tak řidiči, že mám rezervaci na 8:30, a že nechápu, proč bych měla jet autobusem až v 10:30. On my zas vysvětluje, že nevozí lidi do kempu, ale do chatek. Už hodně naštvaná, že jsem vstávala zbytečně a musím čekat další dvě hodiny, protože v tom mají zřejmě bordel, mu už lehce zvýšeným hlasem říkám, že když jsem si zaplatila rezervaci na ranní autobus, tak chci jet ranním autobusem. On, už trochu nechápavě a zoufale, vytahuje hodinky z rukávu a ukazuje mi, že je ale o hodinu dýl a že jsem asi zapomněla na posun času. Trapas. Opařeně tak čekáme na druhý autobus a doufáme, že nás vezme nahoru, že naše místo nikým neobsadili. Sláva, hurá, velice milá paní průvodkyně nám sděluje, že je všechno ok a že se to občas stává, takže nasedáme do autobusu a s dvouhodinovým (s posunem času 3 hodinovým) zpožděním dorážíme do kempu. Tady musím jenom chválit, protože po zkušenostech v kempech v Lake Louise a Banfu, byly krásně zařízené. Zpevněné místo pro stany, přístřešky a pitná voda. Po rozbalení stanu vyrážíme na okružní výšlap kolem několika jezer. Hned u lake O´Hary začínáme prudce stoupat a stoupáme až o 1000 m výš, odkud jsou krásné výhledy na jezera a údolí po všech stranách. Odpoledne se trochu zatahuje, ale nakonec, jak na potvoru, na západ slunce zase jasno.   Druhý den vyrážíme k jezeru McArthur a tak trochu vyšťavení zpět autobusem k autu.

Lake O´Hara mě osobně velice nadchlo, ať už přírodou, tak i přístupem k ní. 

Tím naše výprava v Rockies končí. Další den se obloha zatahuje a začíná nekonečně pršet. My jsme měli v plánu vyrazit k vodopádům a ještě na celodenní hike kolem Emerald lake. Hory nám tak zůstaly zahalené v mracích a nás to přesvědčilo náš výlet zabalit o dva dny dříve a vyrazit se ohřát zpět do Vancouveru. Teď nás už čeká nekonečné třídění fotek, takže postupně jsem přidáme i ze zbytku cesty.

Assiniboine provincial park

Jeste nez popisu jedno z nejkrasnejsich mist vubec, tak se tu jeste zminim o nasi ceste z Jasperu. Vecer jsme prespali na parkovisti u Sunwapta falls, abychom meli fotky vodopadu pri vychodu slunce a potom pokracovali pres Icefield parkway a pyeto lake k lake Louise, ktere ma byt perlou techto parku. Nam to prislo jen jako lakadlo turistu, kteri maximalne popojdou dozadu k jezeru a zpet k autu. Presto, ze to byl nas odpocinkovy den, jsme vylezli vecer na vrsek u jezera a byli tam uplne sami. Druhy den jsme vyrazili k Moraine lake, ktere se cisly turistu od toho predchoziho moc nelisi. Totojezero se nam libilo mnohem vic, to nejhezci jsme vsak meli teprve pred sebou. v planu bylo vyrazit z horskeho strediska k Mt. Assiniboine. Bez komplikaci se to vsak neobeslo a kvuli zaplavam se do lyzarskeho strediska, odkud jsme meli vychazet, nedalo dojet. Plan jsme tak museli zmenit a jit spodem udolim, kam vede horska sterkova cesta, 50 km dlouha. Nase miniauticko tak dostalo pekne zabrat, chvilemi jsme se bali o vsechny kola. Predpoved pocasi vypada o neco lepe a po zatazenem dnu by melo byt par dni jen slunecno. Rano se probouzime v aute u Spray lake a je opet zatazeno.  Vydavame se na cestu dlouhiu 27 kilometru a v polovine nam zacina prset. Voda se vali nasi pesinou a vytvari potok. Nase boty jsou tak po par krocich durch. Po deviti hodinach chuze konecne dorazime promoceni v bource do kempu. Druhy den nas probouzi zmrzle louky a jasna obloha. Matej tak vyrazi fotit vychod slunce a ja radeji zustavam ve vyhratem spacaku. Konecne tak vidime i nadherne hory okolo a vydavame se k Og lake a odpoledne na vrcholek nad kempem na Nublet Peak, odkud fotime zapad slunce. No, rekla bych, ze fotky nam budou zavidet i profi fotografove z Kunic. Jelikoz jsme prosli vsechno, co jsme chteli, vracime se treti den zpet k autu pres druhe udoli. Slunce pekne pali a nam se pripaluji obliceje. v druhe pulce narazime na upozorneni, ze jsou v udoli grizzly medvedi a mame byt opatrni, tak boucham hulkama vsude kolem sebe, aby me ti medvedi poradne slyseli. Nastesti jsme zadneho nepotkali a skoro vecer se vracime k autu. Puchyre na nohou, totalne vycerpani, ale stalo to za to!
 opet jen fotka z tabletu od vodopadu a z pradelny :)

Skyline trail

Dalsi den jsme brzo rano vyrazili autem na dvoudenni hike jmenem skyline trail, ktery jde nad Jasperem po hrebeni a je z nej videt na mesto, udoli a okolni hory a jejich obrovske štíty. Vse nam hralo do karet. Predpoved pocasi byla na pondeli zatazeno, dest, odpoledne moznost bourek. Utery uz vypadalo lip, zatazeno a dest :D tak jsme vyrazili, ptz jsme meli nas kemp plac zaplaceny 2 mesice dopredu a vsecky jiny terminy byly plny. Autem jsme se prepravili na konec hiku, kde jsme meli v planu nasednout na autobus, ktery vozi lidi na zacatek hiku. Bohuzel jsme dostali na informacich spatne informace a bus nam ujel, protoze jsme stali jinde. Nezbylo nam nic jineho nez si v desti stoupnout na silnici a stopovat. Hned prvni auto zastavilo, nabralo nas do jeho BMW a jelo se. Pan se ukazal jako rodak a rekl nam, co vsecko tam sjel na skialpech, kdyz byl mladsi....bylo mu asi 70let. Po hodinove ceste jsme mu rekli, kde jsme byli a kam mame v planu jet a on byl z toho v 7. nebi. Pry jsme si vybrali jen to nejlepsi, co tu je.
Na zacatku naseho hiku se nachazi vyhledavane jezero maligne lake, kde jezdi vyletni lode. Je cca 50km dlouhe. Jelikoz bylo zatazeno, mlha a chvilkama sprchlo, rozhodli jsme nejit na drahou projizdku ale rovnou vyjit na nas trek. Bylo 10.30 a cekalo nas 21km s 800m prevysenim do naseho objednaneho mista. Vyrazili jsme. Prvnich 10km jen lesem s nulovym vyhledem spravilo nasledujicich 11km, ktere vedly skrz zelene udoli do udoli kde by se clovek zelene rostliny nedohledal. Druhou pulku dne jsme absolvovali s plastenkami za neustaleho deste a temnych mraku. Nase vyhledy tim byly dost omezeny. Po dlouhem dnu jsme dorazili do kempu, sedm mist na zemi, dira do zeme jako zachod a tyc, na kterou jsme si povesili jidlo, aby bylo v bezpeci. Vecere a mraziva teplota nas poslala v 20.00 do stanu spat. Ranni budicek destem a silnym vetrem byl povzbuzujici. Okolo osme hodiny bylo po desti, tak jsme v rukavicich, cepici a vsem obleceni, co jsme meli s sebou, sbalili stan a dali snídani, nez jsme vyrazili z naseho udoli na vrsek hory. Po 2km jsme šli 3km po hrebeni. Foukal tak strasny vitr, ze snad jen diky batohum jsme neuleteli. Celou hrebenovou cestu jsme sli nakloneny asi o 30stupnu proti bocnimu vetru, bylo to dost zvlastni se do toho polozit. Aby toho nebylo dost, v jednu chvili zacaly i padat kroupy. Museli jsme koukat jen do zeme, ptz jakmile jsem se chtel kouknout na ty prekrasne hory nebo udoli, dostal jsem krupobyti do obliceje. Jakmile jsme slezli z hrebenu, byli jsme za stenou, prestalo foukat a mohli jsme se najist a strelit par fotek na pamatku. Dale tomu nasledovalo dlouhe klesani nekolika udolima. Celkem jsme druhy den usli 27km, 1500 prevyseni. Prisli jsme k autu uplne vycerpani, dojeli do Jasperu vyprat obleceni a nakoupit jidlo.

Jasper

Z Robsonu jsme rovnou prejeli az do Jasperu, kde jsme zakempovali a vyjeli se podivat k jezeru Pyramid lake. Obloha se nam pekne zatahla a celou noc nam proprselo. Rano na nas ale vykouklo slunicko, takze jsme vyrazili do mestecka a pak k vodopadum Athabasca. Nedaleko techto vodopadu jsou i jezera, kam se da z casti dojet po takove polni ceste lesem. To jsme ale nevedeli, ze to bude sama dira a porad jen do kopce. Nase miniauticko, ktere spis pripomina pojizdnou kuchyn a loznici, se tam jen tak tak vyskrabalo. Celou cestu jsme se jeste strachovali o benzin, protoze Matejrozhodl, ze mame dostatek v nadrzi a ze to na cely den staci. Rucicka ale klesala dost rychle, takze o vzruso bylo postarano. Jezero za to ani moc nestalo, trail byl cely v lese a preci jen jsme ted posledni dobou zvykli na jiny level jezer :) Kazdopadne cesta stala za to, protoze jsme potkali naseho prvniho medveda. Skocil nam do cesty tesne pred auto, ale moc se tim netrapil, pelasil si to dal za boruvkama. My jsme z toho byli tak v soku, pozorovali jsme jen diry v silnici, ze jsme ani fotak nestiholi vytahnout. A abych vam rekla pravdu, potkat ho znova bez auta teda ani nechci, byl vetsi, nez jsem si predstavovala.

Robson provincial park

Piseme z informacniho centra, tak jenom strucne, jak vypadal nas prvni trek v Rockies. Jeste nez jsme vyjeli, tak jsme meli pekne krusnou noc, celou jsem ji prozvracela a druhy den nebylo o moc lepe. Rano jsem do sebe dostala mrkev a vyrazili jsme pro auto. Tam jsme se ale zdrzeli o dve hodiny dele, protoze jsme meliproblem s platebnima kartama. Jeste ze byla pobliz knihovna, kde jsme se mohli pripojit k internetu a vsechno odtamtud vyridit. Po osmi hodinach jizdy jsme dorazili k Robson provincial park, ktery je uz soucasti kanadskych Rockies. Zrejme se strevni chripkou se vydavam na trasu a bohuzel co do sebe dostanu, jde zas rychle ven. Prvni den bylo v planu ujit 19 kilometru, ktere jsme nakonec zdolali a zakempovali primo u jezera Berg lake pod horou Robson.Zbylo na nas jen misto u zachodku. Pche, to jeste nevedeli, ze se to Elisce bude naramne hodit. Druhy den vyrazime kolem jezera k ledovcovemu splazu a protejsi hreben, odkud je videt cele udoli.Vecer se na uz trochu zatahuje a zacina poprchavat, jeste ze ty nejlepsi fotky jsme uz stihli vyfotit a muzem se vratit zpet.Prikladame fotku jen z tabletu z parkoviste pod Mt. Robson.

Goodbye Vancouver

Posíláme poslední pozdrav před odjezdem. Vypadá to tu jak po výbuchu, zabalujem kufry, ale musíme to rozdělit hned do tří várek. První, kterou nepotřebujeme a necháme ji u nás v motelu, druhou do auta a třetí hned na trek. Jinak klasika, nemůžeme se vejít do kufrů. Zítra mě čeká vařící maratón. Budu připravovat rajskou na první den a péct buchty, není nad domácí. Ty jejich muffiny mi už lezou krkem. Matěj měl při poslední směně rozlučkovou grilovačku. Všichni se s ním přišli rozloučit, doslal dokonce i od bosse mikinu. Já se budu loučit až zítra, tak jsem jim tu napekla ovocnou buchtu.

Jak už to tak bývá, tak za poslední měsíc doháníme resty, které jsme za celý ten rok nestihli udělat. Tím myslím hlavně místa na focení. Včera jsem tedy vyjela na vyhlídkovou věž nad Downtownem a Matěj dneska do Elizabeth Parku. Včera jsme se ještě zastavili na nočních trzích v Chinatownu. Těšila jsem se na hodně jídla, ale spíš tam prodávali hodně kýčovitý věci, prostě jak u nás na tržnici. Ze čtyřech stánků, kde se prodávalo jídlo, byl výběr docela těžký, protože všechno vypadalo jen smaženě. Nakonec jsem tak zakousla sladkou čínskou „koblihu“ s arašídovým máslem. Celý večer probíhal na minipódiu program, kde jsme mohli vidět dračí tanec, ale i ukázku bojového umění.

Protože mi nefunguje notebook, budeme moci poslat jen krátké příspěvky z tabletu, fotky budou k vidění asi až se vrátíme.