Plánování

To byl zas týden! Zas tu prší a prší, takže povodně z Čech dorazily i do Kanady, jen teda o provincii dál. V Albertě jsou docela velké povodně, zasaženy jsou i národní parky, kam jsme měli v plánu vyjet právě v tomto termínu. Teď jsme si tedy hodně oddychli, že jsme to nakonec všechno posunuli na srpen. Kolem Banffu jsou prý stržené mosty a nedá se tam ani dojet. Celý týden jsme tak strávili plánováním dovolené. Už se nemůžeme dočkat, až vyrazíme. 21 dnů v národních parcích Kanady, z toho 3 treky, většinou třídenní a spousty divočiny kolem. Plán je tedy hotov a už jen zbývají rezervace. Auto jsme zarezervovali a při pohledu na cenu je nám tak trochu líto, že jsme si nepořídili auto vlastní. Za vypůjčení dáme skoro celý měsíční plat. Co se doporučuje udělat předem, jsou rezervace kempů. Dneska jsem volala asi  4x do jednoho kepmu, 6 minut na mě mluvil záznamník a k operátorovi jsem se vůbec nedostala. Asi jsou hodně vytížení kvůli těm povodním. Pěkně mě to vytočilo, protože jediné, co jsem se dozvěděla, bylo, že je to hovor do jiné provincie, tudíž mě to bude stát více peněz.

Z toho všeho plánování se nám asi zavařil notebook, takže mi už definitivně odešla obrazovka. S Matějem jsme se tak střídali na tabletu, ale pracovat se na tom moc nedá, když to nemá klávesnici. Večer jsme tak místo na film koukali do mapy a divili se, co ty lidi bez té techniky dělali. Bez notebooku jsem jak bez ruky.  Dneska jsme krizi zažehnali koupením nového monitoru. Zabere nám to sice celý stůl, ale už zas můžeme být plně v provozu.

V úterý jsme měli vyrazit do hor k jezerům, tak snad se počasí umoudří a vyrazíme tam příští týden.

Deep Cove

Deep Cove je zátoka s pěkným přístavem v severním Vancouveru. Pěkné počasí si říkalo o nějaký ten výlet, takže volba byla jasná. Přístav je lemován parčíkem, takže míst na povalování u pláže je tu dost. Teploty tentokrát vystoupaly na příjemných 25 stupňů, našlo se tak i pár dobrovolníků, co se koupalo v moři. No, já bych tam asi maximálně smočila nohy, je to pořád hodně studený. Nedaleko přístavu je skála s krásnými výhledy. Procházka je to asi na 2hodinky, záleží, jak rychle jdete. My jsme měli tempo hodně lážo-plážo. Mě bolelo koleno od pádu na longboardu a Matěje zas kotníky. Trasa to byla moc krásná. Opět typický pralesík, krásné stromy, mechy a kapradiny. Na vršku jsme dali sváču, dole jsme neosvěžili zmrzlinou.

Jinak tu začínám bojovat s kanadskými komáry. Máme tu nějakou potvoru, která mě jednou za týden pokouše. Já z toho mám napuchlou ruku jak blázen a svědí to dvakrát tolik. Každopádně tu máme vysoké stropy, takže nedohlídnu, jestli nesedí někde na stropě. A i kdybych ho našla, tak bych ho neměla jak majznout, když je tak vysoko. Matěj je samozřejmě bez újmy, asi není tak dobrý jak já. 

Stawamus Chief

Je sobota, konečně volno a čas na nějaký ten výstup. Naplánovali jsme tedy vyrazit do Squamishe (asi 45 min od Vancouveru) na skály Stawamus Chief. Na tento výlet jsme se dali dohromady s Jirkou, kterého známe už z Čech. Místo autobusu jsme tedy zapůjčili auto a vyrazili směr Squamish. Počasí nám opět moc nepřálo. Vypadalo to na sluníčko po celý týden, ale samozřejmě se nám najust muselo zatáhnout. Důležité bylo, že nepršelo, to by se na ty skály šplhalo hůř.

 Stawamus je skalnatá hora, které je poměrně vyhledávaným cílem turistů. Okruh je dlouhý 11 km a převýšení 600 m, kdy postupně vystoupáte na tři vrcholky. První vrcholek jsme šli tak trochu s davem Japončíků. Občas jsme se při pohledu na jejich polobotky divili, v čem to na ty skály vyrazili. Strmé stoupání lesem nakonec končilo dvěma minižebříky a řetězy na vrcholku. Bleskli jsme pár fotek, dali housku a vyrazili na druhý vršek, kde s námi posvačily i veverky. Bylo jich tam docela hodně a vůbec se nebály přijít až k nám. Třetí vrcholek byl už trošku poklidnější, co se turistů týče. Z této strany měl být i krásný výhled na zasněžené vrcholky, bohužel výhled byl jen na vrcholky v mracích. Dolů se scházelo dost divokým terénem, prudší sráz, plno úlomků ze skály a popadané stromy, takže se opět vytvořila menší zácpa. Poslední, co zbývalo, byly vodopády. Shannon falls jsou třetí nejvyšší v BC. Dá se jít cestou i nad vodopády, ale už jsme toho měli trochu dost. Bylo však ještě docela brzo se vracet do Vancouveru, a když už bylo půjčené to auto, bylo by škoda ho nevyužít. Za Squamishem je pár jezírek, kam se dá dojet autem, takže cíl byl jasný :). 6 km okruh vedl typicky kanadským lesem. V 6 hodin večer jsme konečně došli k poslednímu jezírku Alice Lake, kde jsme dali večeři v podobě již čtvrté housky a razili si to zpátky domů.

P.S. Měla jsem tu čest si ozkoušet kanadské kadibudky. No, některé české hospody nevypadají ani zdaleka tak, jak ta kadibudka. Čisto a voňavo a to si nedělám srandu, mají tam dokonce voňavku. Vždy s toaleťákem a ještě bonus - dezinfekce na ruce.

Longboarding

Hlásíme, že ještě žijeme.  Dlouho jste o nás neslyšeli, tak abychom vás informovali, nic moc se tu neděje. Ale začne dít :) Po dvou týdnech docela chladného počasí konečně dorazilo sluníčko. Tak trochu jsme se tu s Matějem vystřídali v marodění, takže jeden týden měl rýmičku Matěj a pak jsem to chytla já od něho.  Mezitím se nám tu rozrůstá longboardová sbírka. Longboardy si pořídily i naše polské kamarádky, takže jsme všichni dohromady vyrazili na projížďku kolem pláží, na jedné si dali červené vínko a trochu ovíněny jeli zpět.

V práci jsme měli teď docela fofr, navíc jsme dostali nějaké ocenění za dobré ubytování a služby, takže jsme jako zaměstnanci dostali poukaz do obchodu s alkoholem, prostě vědí, jak udělat člověku radost :D  Pokud se nepokazí plány, v sobotu vyrážíme směr Squamish, asi hodinka jízdy od Vancouveru. V okolí tohoto městečka jsou skalnaté vrcholky, krásné výhledy na moře a sem tam nějaký ten vodopád. Matěje taky přemlouvám na kajaky, ale je to lemra líná. Prý to moře bude jen volej a moc by se nadřel :)