Stříháme

Hlásíme, že je vše při starém. Matěj je nejvýkonnější myčka na horách a já turbo cleaner.  Nic proti pánům, ale udivuje mě, jak stihnou za jednu noc v motelu počůrat záchod. Taky to občas vypadá, že přijela hromada turistů z Čech, protože někteří si odvezou všechny mejdlíčka, šampóny, čaje a kafe, málem i ručníky s toaleťákem. Asi to není jen náš zvyk :). Taky už jsem tím uklízením trochu deformovaná. Dneska jsem měla den volna a místo abych se válela v posteli, tak jsem drhla koupelnu. Vypadal, jako kdyby ji nikdo neuklízel 100 let, takže jsem to vzala rovnou savem.

Taky mi už dochází inspirace, co mám vařit, tak jsem hledala na internetu recepty. První bylo rizoto po česku, což nebyla zrovna velká hitparáda, takže jsem se dneska rozhodla, že zkusím to pravé rizoto po italsku. Musela jsem na to koupit víno (v přepočtu na české koruny za 200 nejlevnější), šafrán (který byl snad ještě dražší než to víno) a parmazán (stejná cena). Takže to bylo nejdražší jídlo, co jsem tu vařila a výsledek byl takový, že jsem k tomu musela rychle udělat ještě nějaký maso, abychom se aspoň trochu najedli. Večer si do toho Matěj nakrájel, po česku a bez servítek, párek. Takhle kazit moje dílo! Taky jsem uvařila výbornou francouzskou cibulačku, což se u Matěje neobešlo bez komentáře, takže mu tu cibuli asi budu muset příště rozmixovat a polívku vydávat za kuřecí vývar.

Na horách jsem zas hamburgerový král. Volám jak v McDonalds – one cheese, pls .. one double bacon, pls. A Matěj ten to vůbec zabíjí, když se ho někdo zeptá kolik mu je a kam chodil do školy. Vypadá to, že to bude nejvzdělanější dishwasher v Cypress, co tam kdy pracoval. Asi druhou sezónu tam pracují dva kluci, kterým je sotva 18 let. Ale protože tam už pracují druhou sezónu, tak oni vědí nejlíp, jak se má pokládat okurka do hamburgerový housky. Tváří se hrozně důležitě a tak trochu mě tam štvou.

Pokud by mě snad přestal bavit housekeeping nebo front-line, tak si otevřu kadeřnický salón :). Jedna kadeřnice mi dala dobrou radu – pokud nechcete, aby vám váš manžel či přítel utekl za jinou, tak ho ostříhejte sama. Je pravda, že co jsem mu tam vytvořila, by asi kadeřnice nezvládla :D

Matěj a jeho týden

Zdravím Všechny, po dlouhé době jsem se dostal ke slovu já. Po vydařené oslavě mě vzala spolubydlící na velkolepé slevy (70% off) oblečení od Rip curl, takže jsem si koupil kalhoty, šortky, futrál na snb, šroubovák, vosk, mikinu a několik kostkovaných košil, abych vypadal jak pravej Kanaďan. Poté jsem si koupil k narozeninám pravou Tefal žehličku, abych si navoskoval svou novou desku. Aby toho nebylo málo, tak jsem si udělal ke svým 25tinám opravdovou radost a pořídil si Tablet (samsung galaxy tab 2 10.1). Software je stejný jako můj mobil, takže teď to mám pěkně synchronizovaný. Eliška se tu na svým počítači pořád učí a já nemám možnost se na něj dostat, tak jsem se dostal k zdroji přes svůj nový tablet. Je to strašná pecka, už jsem si stáhl všechny veškerý aplikace, vychytávky atd. Strávil jsem s tím celý dva dny day-off, co jsem měl, hehe. Tak byla trochu tichá domácnost.

 Obě práce zatím střídám a nadělávám peníze. V nové práci nic moc, ale sami víte, jaký mám vztah k jídlu, takže volba na horách bylo pro mě jasná. Už jsem si vyzvedl permici a byl jsem se provětrat na sjezdovce. Byly zatím puštěný dva vleky a dvě sjezdovky s malým parkem, ale od středy se rozjíždí dvě směny a noční ježdění, takže budu pracovat už naplno na horách. Co ale opravdu nechápu, tak že v olympijském středisku nemají na sedačkách podpěru pod nohy pro lyže. Takže při jízdě na vleku to všechno visí na nohách. Nahoru nás vyveze skibus, který není zrovna nejlevnější, ale jako zaměstnanci máme slevu. Protože zpátky jezdí bus jen ve čtyry hodiny a já chtěl jet dřív, tak jsem si stopnul auto a připrděl se k jednomu 40letýmu týpkovi. Měl na zadní sedačce 4 snowboardy, tak jsme se měli o čem bavit. A ještě mě odvezl přímo až před barák. Nový snowboard je ďábelská mašina, dokonce jsem už lehce pojezdil i v 30 cm mokrého prašanu. Hodně tam sněží, takže si to plánuju, že po ranní směně si vždycky půjdu na 2-3 hoďky na noční zajezdit než pojedu domu. Let it snow !!!

1. den v Cypress

První den práce na horách máme za sebou. Já jsem musela vstávat už v šest hodin, což jsem asi naposledy vstávala ke státnicím, takže ráno pro mě bylo trochu infarktové. Mohlo by být příjemnější, kdyby náš milý německý spolubydlící nedorazil ve dvě v noci s opilými kamarády k nám domů. Od dvou do čtyř ráno jsme se jen převalovali v posteli a poslouchali německé popovky. Trpělivost došla dřív sousedům, takže jsme se mohli dvě hoďky prospat. Dneska opět hodně pršelo a to všude, takže zákazníků moc nebylo. Jak už jsem psala, když tu prší, tak je to pořádně, takže když jsem běžela z autobusu 100m pod deštníkem, byla jsem od pasu dolů durch. Takže zítra, pokud bude stále pršet, se areál asi zas uzavře.

Šichta začíná tím, že se převlékneme do úboru. Každý si musel pořídit černé kalhoty a boty, plus k tomu jsme dostali černou kuchařskou košili a zástěru. Já musím mít ještě síťku na vlasy a čepičku. Když se sejdou všichni kuchaři pohromadě, tak to vypadá jak sraz kuchařských pohřebáků.Musíme se potají vyfotit, je to fakt vtipný. Matěj aspoň nemusí nosit tu čepici. Zaujal jen pozici ve svém umývacím koutečku, kde má pásovou myčku a sprchu na nádobí, takže povýšil ve vybavení. Jinak se tak trochu dneska nudil, protože toho nebylo moc co mýt. Já jsem se učila připravovat salát (naběračkou naberu již připravený salát do kelímku, takže hodně složitý postup), jugurt (s tím rozdílem, že k víčku přidám kalíšek s musli) a  sandwiche (položim roličku šunky, salátu, sýru a majonézy). V jedenáct hodin se otevírá výdej, takže jsem nastoupila za pult a připravovala housky na hambáče. Já dávám housky do tousteru a přidávám k nim salát a jeden Kanaďan dělá maso. Věřte mi, že v té tuně oblečení, které nás mají chránit před popálením a já nevím čím vším, je sakra vedro. A aby to nevypadalo špatně před zákazníkama, tak tam nesmíme mít pití. Oběd zadarmo to zachránil, takže jsem si po 6 hodinách dala do scvrklého žaludku jednu pizzu, Matěj hambáče s hranolkama a bylo nám pěkně špatně, jak jsme se přejedli.

Když to shrnu, tak Matěj se nudil a můj žaludek trpěl, ale v kuchyni mě to bavilo, tak už se těšim, až bude víc práce.

narozeniny

Včera jsme tu měli velkolepou oslavu narozenin, že jsem si musela vzít volno v práci, abych to druhý den rozdýchala. Matěj se dočkal jak dortu, tak i úžasné výzdoby :D, kterou jsme recyklovali z minulé oslavy. Jednou jsem se tu snažila něco upéct, ale buchta mi vůbec nenakynula. Zřejmě zapracovala kanadská mouka a nezapracoval prášek do pečiva. Do pečení dortu jsem tedy nenašla odvahu, ale naštěstí dostal Matěj kus dortu v práci, takže nikdo nebyl ochuzen. Vedoucí mu na dort napsala Happy Birthday s tím, že si kolegové z práce tipovali, že mu je 16 let. No, sekli se jen o 9. Abych to neokecávala, tak mě ráno seděla na rameni pořádná opička. Pil se hlavně rum, gin a výjimečně se nekoupilo kanadské pivo, ale česká plznička, takže Standa byl v sedmém nebi. 

zzzimmaaa

Tak a máme tady první mrazíky! A je pěkná zzzzzimaa.  Jen pro představu, v baráku se ještě netopí, takže když jdeme spát, Matějovo pyžámko vypadá následovně: tričko, mikina, nákrčník a ponožky. Ten, kdo si myslel, že nejvíc budu zmrzlá já, tak pozor, já to zvládám jen v tričku, pche, ale ráno se budím se zmrzlými rameny. Když se vrátíme z práce, tak se náš přímotop nezastaví. Tedy zastaví, když se přehřeje, takže mu musíme dát trochu oddech. Po půl hodince vytápění se pak nedá dýchat, ale zároveň nohy pořád omrzají. Je to tu totiž výborně vymyšlené, že hlavní dveře se nedají dovřít, takže je tam 10cm mezera a celý den to tu krásně luftuje. Dveře od pokoje mají zas mezeru od země, kde chybí práh, takže se nemusíme bát, že by nám tu bylo někdy teplo. To mě už dohnalo k majitelce, abych se zeptala, kdy nám začnou topit. Prý se snad dočkáme v úterý, tak jsem na to zvědavá. Dneska, když jsem šla vařit (a že v kuchyni je zima největší), tak jsem si musela pustit troubu a otevřít si od ní dveře, abych se při tom trochu zahřála :). A vůbec jsem se nešetřila, hned na 220°. Pro kanaďany je to asi ještě pořád babí léto, protože když jsem dneska jela z motelu autobusem, jela se mnou slečna v balerínách naboso a tříčtvrťáky k tomu (já v čepici, rukavice, zimní bunda).

Matěj teď zaučuje nového dishwashera, svojí náhradu. Je to nějaký mexikánec, který je strašně pomalý, takže z něj trochu kvete. U mě zas skončila kolegyně, která se mnou nastupovala, takže než se otevře Cypress, tak mám práce za dvě. Ale konečně už můžou zase zasněžovat, takže snad za týden se dočkáme. V motelu je to pohodička, dneska jsem uklízela a dívala se při tom v televizi na Dannyho parťáci, Hellboye nebo Stmívání :D. Vedoucí mi to nařídila, prý abych se u toho uklízení moc nenudila. :) Na celý měsíc jsou tam ubytovaní dělníci, kteří přes noc vypijou 10 piv s vodkou, takže jsem si už i odbyla premiéru s umýváním poblitého záchodu. Druhý den mi tam nechali dýško 10 centů :D. 

Longboard

Tak konečně jsme byli provětrat longboard. V pekárně byl jeden, ke kterému se nikdo nehlásil, takže si ho Matěj tak trochu přivlastnil. Je to originální ryba, druh skateboardu s většími kolečky. Vzhledem k tomu, že tu pokaždé prší, tak jsme neměli ještě šanci ho vyzkoušet a já zažít svojí premiéru.  Hnedka jsem to vyzkoušela u nás v ulici, která je tak trochu z kopce, takže to pěkně frčelo. Když jsem na to naskočila, tak nikde ani muk. Ale když jsem vyjela, tak se vynořily tři auta a autobus a protože jsem nevěděla, jak zastavit, tak jsem je, poprděná strachy že spadnu, trochu brzdila. No, už vím, proč ostatní mají helmu, když na tom jezdí :). Počasí bylo až neobvykle krásný, tak jsme vyrazili do druhé poloviny Stanley Parku. Matěj to tam projel na prkně a já za ním běhala s foťákem (občas mi ho taky pučil). Asi budeme muset sehnat ještě jeden.

Minulý týden se tu slavil Helloween, takže každý barák měl a ještě má na zahradě nějakou výzdobu. Pokud není na zahradě aspoň jedna lebka s pavučinou a náhrobním kamenem, tak to někdo pěkně odfláknul. A samozřejmě všude musí být vyřezané dýně. No, ale opět pršelo, takže jsem vyběhla nafotit jen sousedy :).