Pláže Vancouveru

Krásné počasí, které tu panuje, si říká o nějaký ten výlet. Máme tu teď kolem 16 °C, takže Kanaďani už mají léto a pobíhají tu v šatech, kraťasech a žabkách. Autobusy mají všechny okna dokořán, takže já v autobuse zapínám zimní bundu a tak trochu vybočuju z davu. Nám už trochu dochází inspirace kam vyjet, takže jsme vyrazili na druhý kraj města k univerzitnímu kampusu. Podle mapy tam mělo být spousty pláží a parků. Nejdřív jsme tak trochu bloudili mezi univerzitními stadiony, ale nakonec jsme našli cestu dolů k pláži. Když jsem Matějovi vyprávěla, jak tu chodí Kanaďané jak v létě, myslel si, že přeháním. Postupně, jak jsme sestupovali k pláži, začali jsme potkávat lidi v plavkách. To jsme ještě byli v lese, oba na sobě bundu. Na pláži bylo opravdu teplo, takže i my jsme sundali pár vrstev. Přes několik pláží měla vést stezka. Cesta tam žádná nebyla, takže jsme se museli brodit pískem a kameny. Voda byla překvapivě studená, výhledy na hory nádherné. Radši tady nebudu popisovat ty výhledy na nudisty, kteří nás překvapili na jedné z pláží. V květnu vyrážíme na Vancouver Island, už se nemůžeme dočkat, tam to bude jedna pláž za druhou.

Dneska dopoledne jsem konečně zašla ke kadeřníkovi. Nejdřív mi bylo líto peněz, ale po několika experimentech s barvami z Drugstore, jsem se konečně odvážila. Odpoledne jsme pak vytáhli deku a natáhli se v parku u přístavu. Prostě pohodička :)

Pozor vlna! :)

A jak že to vypadá v Rayne longboards s Matějem ?

A je to tady, po tom co za sebe zaučil mladého Kanaďana, kterej je neschopnej, takže ho musím chodit každou hodinu kontrolovat, jsem se posunul ve firmě na lepší, vyšší pozici a to k CNC obráběcímu stroji. Abych to přiblížil co to je, tak je to obráběcí stroj řízený počítačem. V počítači je napsaný obráběcí program, který když zapnu, tak sám začne pracovat a vyřeže-vyvrtá longboard z dřeva.  Takže pro mě to znamená, že musím najít správný program v počítači, upnout výlisek, poté 6minut sledovat (kontrolovat) jak to pracuje za mě a následně to odepnout a vyměnit za nový kus a jedeme dokola. No, začínají to pro mě být dost těžké časy, asi budu chodit z práce ještě víc sedřený :D

Jinak mimochodem můj šéf zjistil, že se pod mojí né-vynikající angličtinou aspoň v té hlavě něco skrývá, takže mě teďka zahlcuje různými úkoly při zaučování na cnc, jako je neustálá kontrola mlaďase při tvorbě grafiky, inventura skladu, import bambusu a skleněného vlákna, tvorba regálů na ukládání longboardů v krámech. Zaučování mlaďase jsem dostal na starost já, přestože třetinu co řeknu, mi nerozumí, protože jsem byl vyhlášen jako nejrychleji se zaučeným pracovníkem a také tím, že jsem tam podával nejlepší výkony, co se týče mích předchůdců. Už tam pracuji cca 2 měsíce a vidím to na dobré cestě, že ještě měsíc počkám a pak už budu těsně pod špičkou ledovce a budu si moct říct o zvednutí platu … když na takový plat jako má Eliška se asi nedostanu.

Svůj vlastní originální longboard jsem si zatím nevyrobil, protože je to zakázané, ale už se pijí kukle, takže uvidíme, co se z toho vynoří. Jinak mám 50% slevu na veškerý sortiment, co se tam vyrobí. Na horách ještě panuje zima, sněhu je tam fůra, takže snowboard a sluneční brýle to zatím jistí. Po výrobní hale si jezdím na longboardech a skateboardech, co mají kluci nebo co tam jsou, takže zatím nestrádám a cvičím tam. 

NHL

Mise splněna. Když jsme sem přijeli, tak to vypadalo beznadějně, ale stávka skončila a i my jsme konečně vyrazili na NHL. Lístky jsme opět sehnali přes craigslist, tam prostě seženete cokoliv. Těžší bylo se rozhodnout, na jaký zápas půjdeme. Já jsem chtěla vidět Jágra v akci, ale protože tu Dallas hrál jen jeden zápas a v tom období jsme ještě neměli aktivní kreditku, tak jsme ho bohužel prošvihnuli. Druhý tým, který připadal v úvahu, bylo Chicago, protože jsou prostě dobří, ale tomu zas odpovídala cena lístků, takže jsme vyrazili na Colorado Avalanche. Komu fandil Matěj, to byla jasná volba. Fandil C. Avalanche, protože svý dětství sbíral hokejový kartičky a fandil vždy Coloradu. Škoda jen, že hráče který znal, tak už dávno nehrají. Za Colorado hraje Hejda s Hejdukem, zatož za Vancouver Canucks nehraje žádný čech. Já jsem zůstala věrná Canucks. A taky že jsme jim tu branku rozstříleli.

Lístky nebyly vůbec levný, ale nesmíme přepočítávat na koruny. Když to porovnáme s výdělkem tady, tak to asi zas tak drahý nebylo. Na co jsem se ale těšila nejvíc, tak měla být ta atmosféra. Přerušovalo se hrozně málo, takže hokej rychle uběhnul. První gól padnul hnedka na začátku, tak jsem čekala, nějakou odezvu fanoušků, ale za celý zápas se jen pár lidí odvážilo zakřičet Canucks! Do toho! Stadion byl vcelku plný, ale asi to bylo víc turistů než věrných fanoušků. No a ani se nestrhnula žádná bitka, čekala jsem, že budou lítat zuby kolem, ale bohužel. Takže takový lážo plážo to bylo.

Ale i tak to byl zážitek :).

Konec pizza-kariéry

V sobotu jsem oficiálně skončila pracovat na horách. Naposled jsem uválela pizzu, nalila polívku, udělala sandwich a usmahla hranolky. Minulý týden mě to tam hrozně štvalo, protože nebylo co dělat. Když nejsou lidi, tak jen člověk předstírá, že něco dělá – jde se podívat do všech ledniček, jestli náhodou něco nechybí, zkontroluje 4x mrazák, 5x se zeptá všech, jak se vede a postěžuje si, že není co dělat a všechno zas dokola. Mě to teda opravdu nebaví, takže jsem se rozhodla odejít a vzít si víc hodin v motelu. V sobotu mi bylo trochu líto, že končím, přeci jen, tam byl mladý kolektiv a s Polkami vždycky sranda. Poprvé a naposledy jsem si vyhodila pizzu do vzduchu a zatočila s ní jak pravý Ital :D. 

Kamarádka Mizuki se tento týden vrací do Japonska, tak jsem pro ni připravila pravý český oběd. No, nějak jsem nevěděla, co udělat, aby ji to chutnalo, ale podle surovin pak nebylo na výběr. Na knedliky si tu netroufám, takže svíčková nebo kachýnka se zelím padla. Řízek je moc obyčejný a smažák jak by smet. Navíc tu nemají jen tak ledajaký eidam, ale pěkně drahý, tak by mě to vyšlo dráž než stake z panenky. Takže nakonec jsem udělala guláš a bramboráky. No, a aby to mělo sladkou tečku, palačinky se zmrzlinou. Kombinace docela ďábelská, tak jsem se bála, aby cestu zpět přežila bez střevních potíží :).

Matěj si na jídlo nemůže a nesmí stěžovat, protože vyvářím jak šéfkuchař. Protože po večer pracuju na našich výživářských stránkách, tak musím ozkoušet různé recepty. Pro velikonoce to bylo jehněčí, takže jsme si s Matejěm pochutnávali na kotletkách z jehněčího. Jediný, komu to nebylo nepříjemné, byla moje kreditka. Na výsledek se můžete podívat na našich stránkách http://www.nutriweb.cz/cs/recepty/jehneci-s-bylinkovou-krustou. 

Jinak Matěj tento týden zaučoval nového pracovníka. Až ho zaučí, tak půjde pracovat na CNC stroj a možná že pak dostane i přidáno. Každý jeho příchod vypadal tak, že hned u vchodu křičel: „Ty Kanaďani jsou tak neschopný, to snad není možný!“ Dneska řekl vedoucímu, že už je ten kluk tak nějak schopnej pracovat samostatně, tak se jen bojí, aby neudělal nějakou botu, protože by to bylo na Matěje, že ho zaučil špatně. 

No a poslední věc, tento čtvrtek jdeme na NHL!! Takže se už nemůžu dočkat!

Foto mě a mých pizza spolupracovnic - Litevka, Polka a Irka

 Já a Mizuki s palačinkama

Lynn Canyon Park

Jaru zdar!

Po dlouhé době na nás vykouklo sluníčko. Včera pršelo i na horách, takže Matěj na prkně pěkně zmoknul a mě zas odvolali směnu na neděli. To asi netušili, jak bude hezký den. No a protože je na horách docela mrtvo a hodně ruší směny, dala jsem výpověď a příští víkend to bude moje poslední směna na horách. Takže už žádné pizzy a sendwiche, jen uklízení. Na jednu stranu se tak trochu bojím, že jen uklízet bude trochu nuda, ale na druhou stranu budu mít 2 dny volna. Ale zpět ke dnešku. Abychom si to počasí pěkně užili, tak jsme nasadili brýle a vyrazili do Lynn Valley. Jedná se o údolí kolem řeky, které je částečně ve městě a částečně v horách. To, že je kousek od vás město, není vůbec poznat. Celé to údolí opět vypadá jak předstádium deštného pralesu. Všude kolem vás jsou stromy porostlé mechy a lišejníky. Jen těch turistů. No jo, byla neděle, tak každý vyrazil vyvenčit psa nebo děti :). Hlavní atrakcí tu je lanový most, o něco kratší než v Capilanu, ale zadarmo, a sem tam nějaký ten vodopád.

Internet

Na několik žádostí přikládáme foto bytu. Taky se tu musím pochlubit příhodou o zařizovaní internetu. V úterý jsme šla do jedné prodejny zařídit internet. Měli mít nějakou výhodnou akci, ale japončík za pultem mi nabídl ještě lepší nabídku, pokud si koupím u nich mobil. No, mobil jsem si chtěla koupit k Vánocům, ale všude mi tvrdili, že to nejde bez podepsání smlouvy na dva roky. Tady to však šlo, tak jsem se tedy rozhodla mobil koupit. Podepíšu všechny papíry, mobil už mám v ruce a jdeme zařizovat internet. No jo, ale pán na lince nám sdělil, že nepokrývají naší oblast, tak bohužel internet z nich nevymáčknu. Takže jsem skončila bez internetu, ale s mobilem, který jsem vůbec neplánovala. Tak jsem si pak z pána dělala srandu, že je to dobrý obchodník, že jsem si koupila, co jsem vůbec nechtěla. Perlička na konec – doma jsem zjistila, že jsem jim ale dala špatnou adresu :D. Takže druhý den tam jdu znova, jinému japončíkovi vysvětluji všechno od začátku a hle, oblast pokrývají. No jo, ale bývalí nájemníci mají stále aktivní internet v našem bytě a tak nám ho nemůžou připojit, dokud neodpojí ten jejich.  Internet tedy ještě nemáme.

Druhá věc je elektrika. Měla jsem se zaregistrovat na BC hydro stránkách, což jsem udělala, tak snad to bude stačit J.  

Moje zimní sezóna už skončila, včera Matěj prodal moje prkno, tak Whistler bylo moje poslední poježdění.