Ahoj všem, zdravime z ČR! Práce tu je dost, protože pomáhám bratrovi připravit knížku o focení v Kanadě a nějak nemůžu z té spousty fotek vybrat ty nejlepší :)
Jak už také většina jistě ví, neplánujeme tu moc dlouho zůstat a koncem října se vydáváme na Nový Zéland. Ještě nevíme, jak to bude s blogem o cestování tam, jesti budem pokračovat na této stránce nebo založíme novou. Každopádně už teď víme, že první měsíc budem hodně cestovat, skrz celý jižní ostrov, a fotit. Takže se máte na co těšit!
čtvrtek 26. září 2013
středa 11. září 2013
Fotky nasbírané z cesty
Po cestě jsme nasbírali spousty fotek, ať už vodopádů nebo jezer. Tady jsou jedny z nejznámějších :)
Fotky ze Skyline Trailu
Vzhledem k počasí není moc fotek z prvního dne, kde nás můžete vidět jen v pláštěnkách. Druhý den byl už skoro bez deště, za to to bylo jak na větrné hůrce.
pondělí 9. září 2013
neděle 8. září 2013
Lake O´Hara
Abychom byli v našem vyprávění kompletní, chybí zmínka
o jezeru Lake O´Hara. Jedná se o oblast v Yoho National park a protože v posledních
letech zaznamenali změny v rázu krajiny pod návalem turistů, je vstup do
této oblasti omezený na určitý počet turistů za den. Pokud chcete přespat v chatičce,
musíte si rezervaci vytvořit předem, alespoň tak nám to popisoval pár, který
vyrazil do O´Hary oslavit výročí svatby. Prý to rezervovali rok dopředu a ještě
měli štěstí, že někdo svoji rezervaci stornoval. Já jsem kempy obvolávala před prázdninami,
kdy mi překvapivě sdělili, že nemají volno, až v září. Celý plán jsme tak
kvůli této oblasti překopali a zamluvili si místo v kempu na jednu noc.
Autem se sem nedostanete, musíte si zarezervovat i autobus, pokud nemáte
rezervaci, do parku se musíte dostat pěšky, což znamená vyšlápnout si 11
kilometrů lesem. Na parkovišti jsme tak potkali spoustu lidí, kteří zkoušeli
štěstí a snažili se ukecat řidiče, aby je vzal nahoru. Bohužel pravidla jsou
přísná, kapacita byla již naplněna a ostatním tak nezbylo nic jiného, než si
kopec vyšlápnout (většina to však vzdala). My jsme měli rezervované místo hned
v prvním autobuse, abych toho za ty dva dny co nejvíc stihli. Ráno tedy
vstávačka hned před 6 ráno, snídanička, pohodička a před osmou už čekáme na
parkovišti na autobus. Teď začíná ta vtipná část, kde raději prozradím pointu
předem. S Matějem jsme tak trochu zapomněli, že se tím naším cestováním
přes celou Britskou Kolumbii posunul čas a my jsme tak čekali na autobus v domnění,
že je 8:30, kdežto ono bylo už 9:30. Náš autobus už byl fuč. To jsme ale
nevěděli, a když dorazil druhý pro lidi do chatek (ty ho mají víc nóbl), hodně
jsem se divila, proč nás nechtějí vzít. Ukazuju tak řidiči, že mám rezervaci na
8:30, a že nechápu, proč bych měla jet autobusem až v 10:30. On my zas
vysvětluje, že nevozí lidi do kempu, ale do chatek. Už hodně naštvaná, že jsem
vstávala zbytečně a musím čekat další dvě hodiny, protože v tom mají
zřejmě bordel, mu už lehce zvýšeným hlasem říkám, že když jsem si zaplatila
rezervaci na ranní autobus, tak chci jet ranním autobusem. On, už trochu
nechápavě a zoufale, vytahuje hodinky z rukávu a ukazuje mi, že je ale o
hodinu dýl a že jsem asi zapomněla na posun času. Trapas. Opařeně tak čekáme na
druhý autobus a doufáme, že nás vezme nahoru, že naše místo nikým neobsadili.
Sláva, hurá, velice milá paní průvodkyně nám sděluje, že je všechno ok a že se
to občas stává, takže nasedáme do autobusu a s dvouhodinovým (s posunem
času 3 hodinovým) zpožděním dorážíme do kempu. Tady musím jenom chválit,
protože po zkušenostech v kempech v Lake Louise a Banfu, byly krásně
zařízené. Zpevněné místo pro stany, přístřešky a pitná voda. Po rozbalení stanu
vyrážíme na okružní výšlap kolem několika jezer. Hned u lake O´Hary začínáme
prudce stoupat a stoupáme až o 1000 m výš, odkud jsou krásné výhledy na jezera
a údolí po všech stranách. Odpoledne se trochu zatahuje, ale nakonec, jak na potvoru,
na západ slunce zase jasno. Druhý den vyrážíme k jezeru McArthur a
tak trochu vyšťavení zpět autobusem k autu.
Lake O´Hara mě osobně velice nadchlo, ať už přírodou, tak i
přístupem k ní.
Tím naše výprava v Rockies končí. Další den se obloha
zatahuje a začíná nekonečně pršet. My jsme měli v plánu vyrazit k vodopádům
a ještě na celodenní hike kolem Emerald lake. Hory nám tak zůstaly zahalené v mracích
a nás to přesvědčilo náš výlet zabalit o dva dny dříve a vyrazit se ohřát zpět
do Vancouveru. Teď nás už čeká nekonečné třídění fotek, takže postupně jsem
přidáme i ze zbytku cesty.
pondělí 2. září 2013
Assiniboine provincial park
Jeste nez popisu jedno z nejkrasnejsich mist vubec, tak se tu jeste zminim o nasi ceste z Jasperu. Vecer jsme prespali na parkovisti u Sunwapta falls, abychom meli fotky vodopadu pri vychodu slunce a potom pokracovali pres Icefield parkway a pyeto lake k lake Louise, ktere ma byt perlou techto parku. Nam to prislo jen jako lakadlo turistu, kteri maximalne popojdou dozadu k jezeru a zpet k autu. Presto, ze to byl nas odpocinkovy den, jsme vylezli vecer na vrsek u jezera a byli tam uplne sami. Druhy den jsme vyrazili k Moraine lake, ktere se cisly turistu od toho predchoziho moc nelisi. Totojezero se nam libilo mnohem vic, to nejhezci jsme vsak meli teprve pred sebou. v planu bylo vyrazit z horskeho strediska k Mt. Assiniboine. Bez komplikaci se to vsak neobeslo a kvuli zaplavam se do lyzarskeho strediska, odkud jsme meli vychazet, nedalo dojet. Plan jsme tak museli zmenit a jit spodem udolim, kam vede horska sterkova cesta, 50 km dlouha. Nase miniauticko tak dostalo pekne zabrat, chvilemi jsme se bali o vsechny kola. Predpoved pocasi vypada o neco lepe a po zatazenem dnu by melo byt par dni jen slunecno. Rano se probouzime v aute u Spray lake a je opet zatazeno. Vydavame se na cestu dlouhiu 27 kilometru a v polovine nam zacina prset. Voda se vali nasi pesinou a vytvari potok. Nase boty jsou tak po par krocich durch. Po deviti hodinach chuze konecne dorazime promoceni v bource do kempu. Druhy den nas probouzi zmrzle louky a jasna obloha. Matej tak vyrazi fotit vychod slunce a ja radeji zustavam ve vyhratem spacaku. Konecne tak vidime i nadherne hory okolo a vydavame se k Og lake a odpoledne na vrcholek nad kempem na Nublet Peak, odkud fotime zapad slunce. No, rekla bych, ze fotky nam budou zavidet i profi fotografove z Kunic. Jelikoz jsme prosli vsechno, co jsme chteli, vracime se treti den zpet k autu pres druhe udoli. Slunce pekne pali a nam se pripaluji obliceje. v druhe pulce narazime na upozorneni, ze jsou v udoli grizzly medvedi a mame byt opatrni, tak boucham hulkama vsude kolem sebe, aby me ti medvedi poradne slyseli. Nastesti jsme zadneho nepotkali a skoro vecer se vracime k autu. Puchyre na nohou, totalne vycerpani, ale stalo to za to!
opet jen fotka z tabletu od vodopadu a z pradelny :)
opet jen fotka z tabletu od vodopadu a z pradelny :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)