Druhý den v Tofinu se nese v rytmu velryb a
surfingu. Ráno jsme vyrazili do městečka, kde sídlí několik zážitkových
společností, které nabízejí pozorování velryb, medvědů, výlety do horkých
pramenů atd. My jsme se rozhodli pro velryby. Ještě než jsme zaplatili, tak nám
ukázali mapu, kam všude jezdí a kolik je toho k vidění. Od konce března
migrují přes Kanadu tisíce velryb z Mexika k Aljašce. Také se jedná o
období, kdy je k vidění spousty druhů ptáků. My jsme viděli orla, ale
jinak ptáci nic moc. Ale zpět k velrybám. V deset ráno jsme vypluli
lodí – Zodiakem, který si to svištěl pěkně rychle. Já a Matěj jsme seděli úplně
vpředu, takže nám to trochu rozhoupalo žaludek.
Jeli jsme podél pobřeží národního parku Pacific Rim. Výhledy na hory a pláže
byly nádherné, jen ta mrcha velryba se
ne a ne ukázat. Když už uběhla hodina jízdy a zastavili jsme u rybáře, abychom
se zeptali, jestli někde nějaké neviděl, začala jsem být trochu nervózní. Všichni
jsme tedy měli oči na stopkách a koukali se, jestli někde neprská voda. To je
hlavní znamení velryb. Ale dočkali jsme se a to hned i s bonusem. Když
jsme přijeli blíž, zjistili jsme, že je tam hned 6 kosatek a to s hostinou.
Zrovna totiž lovily tuleně. No krev byla všude, ale aspoň se bylo na co dívat
:). Já s foťákem jsem nestíhala mačkat, vždycky se ty potvory vynořily
někde, kde jsem to nečekala. Asi po půl hodině, když už jsme popojížděli směrem
zpátky, vynořily se hned vedle lodi. Dvě velryby a jedno mládě. Já jsem byla nejdřív
vystrašená, aby nám tu mini loďku nepřevrátily. Druhým problémem bylo, že jsem
neočekávala, že budou tak blízko a měla jsem špatný objektiv, do kterého se mi
nevešly. Nakonec jsme ještě zahlédli v dálce grey whale – šedivou velrybu,
která je mnohem větší. Nevýhodou ale je, že se vždycky ponoří asi tak na 4
minuty a během té doby nevíte, kam až odplula.
Po příjezdu jsme měli jen 30 minut na rychlý obídek a hnedka
jsme vyrazili směr Cox Beach na lekci surfování. Navlékli nás do zimního
neoprenu, bot a rukavic. Ve skupině jsme byli jen s jedním neohrabaným Kanaďanem.
Nejdřív nás instruktor seznámil s profilem pláže a vysvětlil nám, jak se
tvoří vlny. Pak jsme přešli k nácviku na suchu a nakonec se vrhli do vln.
Já jsem byla úplně jasně nejlepší, teda alespoň na suchu. Nejvíc jsem se bála, že v tom moři
umrznu, protože voda byla ledová jak led. Ale nakonec jsem byla tou námahou
spocená až za ušima. Ukázalo se, že ve vodě už to není tak jednoduché, jak na
písku. Když už jsem tak nějak chytla vlnu, nemohla jsem se vyškrábat nahoru.
Takže byl nakonec Matěj lepší a instruktor ho vzal do větších vln. Tak trochu
jsem trnula, aby se mi tam neutopil. Po
dvou hodinách jsme byli úplně vyšťavení. Já už nemohla ani to prkno donést k autu,
ale bylo to super.
Vyčerpaní jsme se ještě večer naložili do vířivky a celý den
zakončili grilovačkou. Mamka se moc na surfing necítila, takže zatím jela
vybírat ryby. Večer jsme tak měli grilovanou tresku, lososa, halibut se
zeleninkou a vínkem, pro Matěje kotletku s pivem.
Žádné komentáře:
Okomentovat