Aquarium

Dneska jsme byli navštívit místní akvárko. Uprostřed Stanley parku se nachází známé Vancouverské Aquarium, takže jako správný turista v deštivém počastí, jsme ho navštívili i my. Jedná se o několik pavilónů, které jsou tematicky zaměřeny a venku je ještě několik představení. Pro děti je to skvěle vymyšlené, takže Barunka by byla ve svém živlu. Nejvíc se mi líbily medůzy. Bylo jich tam hned několik druhů. Při focení mě odchytla jedna bioložka dobrovolnice a hned nám začala vysvětlovat spousty věcí. Týkalo se to především luminiscence a principu přeměny proteinů (že jim svítí žaludek a tak), takže žádná lehká angličtina. Ale Eliška nedávno četla o nich článek, tak byla připravená :).  

Taky jsem poprvé viděla, jak se had začíná svlékat z kůže. Nejdřív několikrát hlavou narážel do stromu, takže jsme si říkali, co to má znamenat, ale pak jsme si všimli, jak se mu začíná odloupávat hlava.  V dalších akvárkách byly korály pobřeží Kanady, taky nějaký ten žralok a želvy (Matěj se jen divil, jak tu karetu dovezli až z Obrub). Pavilon žab nic moc, protože ty žáby přes tu zeleň nebyly vidět. Zároveň se v průběhu dne koná několik vystoupení, takže jsme nemohli chybět na delfínech. No, musíme přiznat, že plavou sakra rychle a skáčou hodně vysoko. Od delfínů jsme se přemístili do 4D kina, kde na nás stříkala voda, poletovaly bubliny, foukal vítr a vibrovala sedačka. Vždycky když vystříkla voda, ženský si pěkně zaječely, tak jsem si taky jednou výskla. Nakonec jsme zašli na představení belugy. Nevím, co je to za zvíře, ale připomínalo to menšího kříženečka delfína a kosatky.

Hory, revizor a flambování

Včera jsem konečně udělala Matějovi radost a vyrazila s ním do parku blejsknout pár fotek. Počasí bylo úžasné. Ve Vancouveru mlha, že by se dala krájet, ale jen jsme trochu vyjeli výš, hned na nás vykouklo sluníčko. Teploty nad nulou, takže poježdění jak v březnu. Večer jsem vyrazila s holkami, Polkami do města na párty pro zaměstnance z hor. Matěj překvapivě taky dorazil. Píšu překvapivě, protože má šichtu do půl dvanácté a pak většinou čeká hodinku na někoho, kdo ho sveze domů. Kluby ve městě mají totiž otevřeno do dvou hodin, takže by to nemělo cenu. Ve dvě ráno všechno rozsvítí a do půl hoďky všechny vyhodí. Velké plus je zákaz kouření, v žádné hospodě a v klubu se nesmí kouřit. Tak nemusíme větrat oblečení :). Ale zpátky k Matějovi. Takže Matěj večer dorazil na hodinku do klubu a málem ho ta cesta přišla na 80 dolarů. A teď se dostáváme k příběhu o panu revizorovi :D.

 Do autobusu se bez platného lístku nedostanete, takže tam potkáte revizora málokdy. Ale u seabusu to nikdo nehlídá a navíc se musí platit dvě zóny, tak tam člověk občas na nějakého revizora narazí. Já jsem je potkala dvakrát a docela mě překvapili. Jeden pán neměl platný lístek. Revizor se mu omluvil, že ho musí zastavit, ale že mu lístek prošel před půl hodinou a ať si jde koupit nový. Žádná pokuta. Matěj do centra moc často nejezdí, takže nevěděl, kde se lístek dá štípnout. Mě to minule zabralo taky pěknou chvilku, než jsem to našla. Vypadá to jak bankomat. Ale jeho kolegové neměli trpělivost, takže mu jen řekli, že pospíchají a ať to nechá být. Jenže za rohem stál revizor. Tak mu Matěj vysvětloval, že nevěděl, kde to má štípnout. Ale tohle byl asi přísnější revizor, než co jsem potkala já a trval si na 80 dolarech pokuty. Tak se do toho vložili i ostatní, že je tu nový a nakonec ho ukecali.  

No a pak tu máme druhý příběh o tom, jak Matěj smažil nugetky. (ještě nevím podrobnosti, protože je v práci, ale musím sem napsat aspoň to trochu, co vím :D) Přišla jsem z práce a šla jsem si uvařit polívku. Takže klasika, vytáhnu hrnec z myčky, a dám vařit zeleninu. Spotřebuju tak poslední kousky z ledničky. Po přidání vajíčka najednou koukám, že polívka je nějaká černá. Pak si všimnu, že je i nějak ohořelá plotna. No, polívka byla na vyhození, protože v tom bylo víc popela nebo spáleného teflonu. Takže mi bylo jasný, že hrnec dosloužil a vysvětluju to spolubydlícím, ať ho nepoužívají. Kanaďan na mě jen koukal a začal se smát. Matěj se pokoušel udělat oběd nebo spíš ho flambovat. Každopádně mu začal hořet olej a tak trochu se nám přiškvařil hrnec. Jen mě zajímá, jestli to nechtěl uhasit vodou, to jsme pak mohli platit za další doktory za popáleniny.

Tak snad vás to trochu pobavilo :)

Červená dishwashingu

Po čtrnáctidenním polehávání a léčení v posteli můžu konečně prohlásit, že jsem snad už konečně zdráv, takže jsem to oslavil celodenním lyžováním. Na horách teďka panuje azůro a tím pádem je všechno pěkně ledový. Eliška už taky díky antibiotikum vypadá líp.

Co to červená pro dishwashing znamená? Byl jsem na pohovoru v www.raynelongboards.com a vytřel jsem jim zrak (bohužel né mojí angličtinou, ale spíš jen svojí praxí), takže za týden nastupuji do sanding úseku. Tam už jsou longboardy téměř hotové. Stačí dobrousit hrany na brusce a zkontrolovat kvalitu, jestli jsou prvotřídní kvality. Tam strávím nějaký čas a poté se přesunu do úseku s CNC stroji, kde budu desky vyřezávat. Bossovi jsem se zalíbil, vzal mě na kafe. Na horách jim dávám týden dopředu vědět, aby si našli novou sílu na nádobí, takže za týden nastoupím dělat desky.

Týden za všechny prachy

Povím vám příběh, jak jsme místo vrtulníkem do Victorie jeli na exkurzi po kanadských doktorech. 

Pondělí: Konečně mám den volna, asi po 14 dnech v práci. Takže nejdřív skype s celou rodinkou a pak plánování našeho výletu do Victorie. Matěj je už týden nemocný - rýma, kašel – prostě nachlazení. Přesto jede do práce na noční. Když se vrátil z práce, tak byl dost hotovej, ale zato se dozvěděl skvělou novinku a to že se dá vyrazit do Victorie vrtulníkem, který není ani tak drahý. Koukám se na ten vrtulník a předpověď počasí a všechno vypadá skvěle. Asi po dvou týdnech deště a měsíce bez sluníčka by mělo být konečně tři dny krásně slunečno. Večer mě začíná trochu pobolívat v krku, moc tomu nevěnuju pozornost, protože v baráku jsou všichni trochu nemocní.

Úterý: Ráno vstávám do práce, není mi dobře. Matěj dospává noční směnu, není mu pořád taky dobře. V práci mi každá minuta ubíhá jak hodina. Po čtyřech hodinách oznamuju vedoucí, že mi je fakt špatně a že už na ten poslední pokoj nemám sílu. Vracím se domů s horečkou, bolestí zad a bolestí každého kloubu v těle. Chřipka dorazila.

Celý den ležím v posteli a je mi blbě. Matěj přichází po práci úplně hotovej, zalehne vedle mě. Vzhledem k tomu, že se mu špatně polyká, kašle a smrká, začne brát antibiotika. 

Středa: S horečkou ležím v posteli a hrozně mě bolí hlava. Už je mi jasný, že sluníčko a Victorii neuvidíme.

Čtvrtek: Celou noc nespím, takže mi v hlavě jen probíhají všechny možné diagnózy. Přes chřipku to pokračuje oblíbeným streptokokem a jeho návratem. Pak ale začínám uvažovat nad bolestí hlavy a říkám si, co když je to něco jinýho, třeba takový meningokok. Hnedka zkouším ztuhlost šíje a meningokoka vylučuji :D. No, dokážete si to představit, projedu si svoje znalosti z epidemiologie a mikrologie a ráno mířím k doktorovi. Je mi jasný, že to nebude levný, ale aspoň se nebudu stresovat tím blbým streptokokem. Takže beru pas, kartu pojištění a vyrážím na nejbližší kliniku.

Na klinice sestřičce vysvětluju, že nepotřebuju vidět doktora, že mi stačí jen odebrat krev. Což samozřejmě nejde a musím nejdřív vidět doktora. Takže platím 140 dolarů (skoro 3000 Kč) a čekám na doktora. Po 30 minutách příjde týpek v džínách, podívá s mi do ucha, pak do krku a řekne že je to ok, že je to jen chřipka. No, docela rychlý za ty prachy. Tak mu řikám, že chci pro jistotu ty testy. Takže mě posílá do laboratoře, 30 minut cesty, kde opět platím (60 dolarů – 1200 Kč). Čekám hodinu a půl na minutový odběr. Když jsem se vrátila domů, tak Matěj se jen divil, jak je to drahý a že jsem tam asi neměla chodit. Mě je odpoledne o 100 procent líp, hlava mě už moc nebolí, teplota stále přetrvává a výčitky stoupají.

Pátek: Mě je už lépe, ale Matěj nemůže polykat a nechce ani snídani. Už má třetí den ATB, rýma a kašel se zlepšila, ale hrouda v krku se jen zvětšuje. Takže opět zapojuji mozek a napadá mě štítná žláza, na kterou Matěj bere jód. Po delším přemýšlení a když si přepočtu všechen jód ve stravě a v práškách, začínám mít starost, že jsem ho moc přejodovala. Po konzultaci s českým doktorem, jsme se rozhodli, že to raději nepodceníme a půjdeme s tím do nemocnice. Na internetu hledám endokrinologii a vyrážíme do nemocnice v Downtownu. V nemocnici na informacích nám oznamují, že je jedno, s čím jdeme, že máme jít na pohotovost. Tak jdeme na pohotovost, kde nám oznamují, že zaregistrování tam stojí 600 dolarů a abychom mohli vidět doktora dalších 200 (16 000 Kč dohromady). Tak jsme trochu v šoku a nevíme, jestli nemáme jít na tu mojí kliniku. Paní na recepci nám vysvětluje, že podle ní je to asi jedno, protože tam nás stejnak akorát přepošlou k nějakému specialistovi. Když jsem si vzpomněla na toho týpka v džínách, tak jsem si řekla, že ta nemocnice bude asi lepší. Voláme tedy na pojišťovnu do ČR, jestli nám to proplatí. Ta v tom nevidí problém, takže čekáme na doktora. Matěj musel vyplnit několik papírů, sestřičky mu změřili dvakrát tlak a po dvou hodinách se konečně ukázal doktor. Kouknul se mu do krku a jen řekl, že to na štítnou žlázu nevypadá. Takže za dvě minuty jsme byli vyřízení. Když jsem jen pomyslela na ty prachy, tak jsem jen tak s prázdnou odejít nechtěla. Tak mu tedy říkám, že bychom rádi aspoň ty krevní testy, abychom viděli, jestli jsou hladiny hormonu štítné žlázy ok. Na to nám odpověděl, že to tam nedělají. Tak to mě teda dostalo, kde jinde než v nemocnici? Kdybyste to nevěděli, tak máme jít na tu privátní kliniku, kde nám napíší za 140 dolarů doporučení do laboratoře a pak si máme zaplatit ten test v laboratoři. Pak nás ještě jednou ujistil, že na pohled to nevypadá vážně, dal Matějovi vypít znecitlivující sirup a ukázal nám, kde máme zaplatit.

Zdrcení odcházíme domů s vyčerpaným kontem. Snad nám to ta pojišťovna rychle zaplatí.

Jen se vrátíme domů, tak mi volají z kliniky, že mají moje výsledky krve. Tak se ptám, jestli mi to může říct po telefonu. Samozřejmě nemůže, což chápu, ale prý se musím vidět s doktorem. Takže mě hned napadá, za to ale musím znovu zaplatit?!  Ano, musíte! Takže večer vyrážím zpátky na kliniku, abych dala dalších 140 dolarů za to, aby mi pan doktor řekl, jestli je to ok nebo ne. Bohužel to ok nebylo a streptokok se vrátil, takže jsem na ATB taky. Abych věděla, jestli nemám očekávat návrat i vyrážky, nechala jsem si udělat ještě jinej test, ale jeho výsledky tam nebyly. Takže se ptám sestry, že jsem si za to zaplatila a že to chci vědět. Test trvá delší dobu, takže si mám přijít v pondělí. Na to jí hned odpovídám, že už ale nic platit nebudu. Sestra se zasmála  a jen řekla, že to nějak vysvětlí sestře, co bude mít směnu v pondělí. No, tak uvidíme v pondělí.

Tak to je náš příběh, jak se zbavit 24 000 Kč, které jsme si ušetřili na cestování, za 24 hodin :)

 Na fotce: 1. Matěj se dozvěděl, kolik ho to bude stát. 2. Matěj o několik tisíc lehčí.

No, aspoň máme o čem psát :).