Další fotky ze Cypress

V sobotu jsem sebrala všechnu sílu a po práci vyrazila taky jezdit. Provětrala jsem tak moje nový prkno, který jsem si koupila na netu. Je to trochu stará plečka, vázání se pomalu rozpadá a boty, jak jsem zjistila, taky nejsou zrovna nejpohodlnější. Tak snad to na něm přežiju. Když jsme končili, tak akorát zapadalo sluníčko a z mlhy jsme se krásně lanovkou vyvezli nad mraky. Nádherná podívaná, jen škoda, že nebyla zrcadlovka při ruce.
Dneska, tedy v neděli, bylo krásně slunečno, takže mraky lidí a asi nejvíc náročný den za celou tu dobu. Plus ještě musim zmínit, že jsem na dnešek spala jen 3 hodiny. Včera měl jeden spolupracovník narozeniny, takže se měli všichni sejít v jedné irské hospodě.  Z prkna jsme domů přijeli po devátý hodině večer a celkově, aspoň já, jsme byla hodně unavená. Ale nechtěli jsme vybočovat, tak jsme rychle hodila steak na pánev a vyrazili jsme do města. Dali jsme pár pivek a vtípků v angličtině no a ve tři dorazili domů. V šest hodin vstávačka a práce v osm ( já jsem musela vstávat a Matěj si válel šunky v posteli). Ráno jsme se sešli trochu se zbytkáčem a taky to tak vypadalo. Šla jsem nakrájet salám a zapomněla jsem ho oloupat, takže celá štangle byla nakrájená s obalem. Místo abych byla za 5 minut se salámem hotová, tak  jsem pak plátek po plátku odloupavala ze salámu papír. No, aspoň by tu pizzu měli trochu křupavější. Taky mě po ježdění všechno bolelo a to nemluvim o hlavě :D. Odpoledne jsem pak dělala pizzu a troufám si říct, že jsem prodala tak 400 kousků za 5 hodin. Chvílema to vypadalo, že mi ta lopata na pizzu přiroste k ruce.
Nový rok asi budeme vítat v práci. Matěj si vzal noční směnu a já nakonec taky.  No a abychom tu pořád nepsali jen o práci a fotky nebyly jen z hor, tak už plánuji výlet do Victorie, hlavního města BC. Snad stihneme vyrazit do dvou týdnů.

Vánoce

Šťastný a veselý! Včera jsme tradičně oslavili Vánoce a přinášíme vám pár foteček. S Matějem jsme měli volno, tak jsme ráno zahájili tradičně pohádkou - Byl jednou jeden král. Pak samozřejmě nesměly chybět předvánoční nákupy, kde jsme převážně hledali balící papír. Od našeho domácího jsme dostali rybu, takže místo kapra jsme měli lososa a Matěj tradičně řízek. Od mamky nám poštou darazilo milé překvapení a to vanilkové rohlíčky, nebo spíš vanilková drobenka. Ale i tak to bylo výborné a děkujeme :). Bouchli jsme šampáňo a vrhli se na dárky. Každý jsme měli za úkol koupit dárky za dolar v dolarshopu, takže to byla docela sranda. Já jsem si nadělila další díl Hry o trůny, tak snad se tou angličtinou prolouskám a těch 1000 stran přečtu, než odjedeme. Další krásný dárek, který jsme dostali, jsou lístky na koncert a milá návštěva v květnu. Tak už se nemůžeme dočkat :)

pow pow pow

Dnes se dostávám ke slovu já. Nepíšu tak často jako Eliška, protože ob den chodím jezdit. Buď před prací, po práci nebo v den volna. Poblíž Vancouveru je nějaká bouřka, která nám sem posílá studený proud a tím pádem nám tu už druhý týden sněží skoro v kuse. Za poslední týden napadlo 227cm sněhu. Jelikož stále kydá a kydá, je nízká viditelnost, vysoký vítr a tím pádem neotevírají vleky, které jedou výš. Proto jsem často odříznut od nejlepších sjezdů a freeridů. To mě ale neodradilo a skrz své nové brýle a správně vybranou muziku v uších, jsem našel nějaké místa v lesech a ještě neotevřené sjezdovky, kde se dá pomuchlovat s čerstvě napadaným sněhem. Někteří mi tvrdili, že tu nebudou takový treeridy (jakože v lese) jako v CZ, ale to se pletou, protože jsem je našel a jejich sklon je opravdu solidní. Veškerý freeridy tu mají ten správný sklon. Viz přiložené foto.

            

    Na svahu jsem potkal spolupracovníky z kuchyně, kteří žijí ve Vanu celý život a jezdí pracovat na Cypress jen kvůli permici asi tak jako my. No, jak bych to asi řekl, první po hodině řekl, že musí na pauzu, že ho bolí nohy. Druhý se pořád válel v hlubočáku a nakonec řekl, že ho bolí noha, že si jde do půjčovny půjčit jiný boty. S třetím jsem projel snowboardovým parkem a od tý doby mi pořád říká, ať ho něco naučím. No, teďka si už o mě kluci udělali jiný obraz :D Na příští týden mam spicha s dalšíma, tak doufám, že jejich úroveň bude lepší :) Aby snáma mohla Eliška vyrazit častěji, tak si koupila snowboard z druhé ruky a doma hnedka zjistila, že jí chybí šroub ve vázání který jí drží patku.

Eliška sem minule přidala fotku, jak si stojím ve svém království večer, kdy to mám celé pod hákem, proto jsem udělal novou, abyste viděli, jak to vypadá, když přijdu z oběda po 30minutách nebo když přijdu ráno do práce. Nevešlo se mi to celé do záběru, takže si tam ještě něco domyslete :D

Vánoční výzdoba

Ještě přidávám fotku našich skoro sousedů. Vánoční výzdoba některých baráků mě opravdu rozesmívá. Viz foto :). Na zahradě mají tři sněhuláky, čtyři Santy, jeden betlém, milión světýlek různých barev a promítačku na garáži –Merry Christmas. Když si vezmu, jaká byla výzdoba na Helloween, tak na to musejí mít speciální místnost v domě. Občas to tu vypadá, že vám někdo musel něco hodit do pití, jak z jiného světa.

Druhá věc, která mě vždy rozesměje, jsou řidičské schopnosti některých cizinců. Když jedu do hor nebo z hor, potkávám v kalutu minimálně tři auta. Včera napadlo docela dost sněhu, takže chytřejší si odhrnuli sníh na zaparkování předem. Jiní použili lopatu na vyhrabání auto po lyžovaní, ale většina japončíků si s lopatou nevěděla rady, takže odtahovka měla plné ruce práce. Vtipné bylo, že museli vytáhnout čtyřkolky s pohonem na všechny čtyry a vedle žigulík se schopným řidičem se odtamtud dostal raz dva. 

Seattle

Tak už můžu oficiálně prohlásit, že jsem byla v USA. Naše první kroky vedli do Seattlu, tedy přesněji přes outlet do Seatlu. Půjčili jsme si auto za 75 dolarů, takže s benzínem to vyšlo na osobu na 35 babek a to se vyplatí! Vyrazili jsme v osm ráno a za hoďku a půl jsme byli na hranicích. Protože jsme tam ještě nikdy nebyli, tak jsme museli odstavit auto a jít za celníkem vyplnit formulář. Japončíci před náma je docela zdrželi, takže jsme si na hranici počkali 2 hodinky. První zastávka bylo outlet centrum, kam jsme si měli zaskočit jen koupit brýle na prkno, ale trochu se to protáhlo. Matěj koupil rovnou dvoje a já si neplánovaně taky jedny musela koupit. No, nekup to, za takovou cenu. Vzhledem k zdržení na celnici a nákupům, jsme dorazili do Seattlu večer. Rychle jsme vyrazili na vyhlídkové kolo, ale moc velký výhled z něj nebyl, takže jsem byla docela naštvaná. Space Needle (vyhlídková věž) byla od místa, kde jsme parkovali, taky docela daleko, tak jsme zůstali v Downtownu a opět skončili v obchodech. Na cestě zpět jsme si dali jedny připálený nudle a o půlnoci dorazili zpátky. Seattle, podle toho, co jsem viděla z auta na dálnici, se mi moc nelíbil. Ale snad budeme mít ještě jednu šanci a uvidíme více i za světla.  Co se mi ale líbilo, tak byly kopce v centru. Tam bych se teda na ručku rozjíždět nechtěla. Taky bylo hnedka poznat, že jsme v USA. Na ulici jsme potkali několik černochů, co prodávají kabelky „ Louis Vuitton“, taky jsme potkali hodně lidí s obezitou nejméně pátého stupně, a na každých sto metrech na dálnici byl fast food s hambáčema. 

Matěj a jeho království

Tajná mise proběhla a přinášíme fotky z Matějova království špinavých talířů a pekáčů. Dneska jsme spolu měli noční, tak jsem ho při odchodu na bus rychle vyfotila. Matěj je z noční směny nadšený, protože tam není ve všední dny moc práce. Mě to pěkně štve, protože není co dělat, takže zametám třikrát do hodiny, pětkrát leštím stoly a šestkrát je kontroluju, jestli nepřibyla nějaká skvrna. Dneska jsem ale omylem zvedla, co jsem neměla. Vypadalo to jako kryt na ledničku, tak jsem to chtěla vrátit zpátky. Při pokusu to zvednout, z toho vypadly asi tři myši, pár centimetrů od mé botky. Dvě zůstali v té důmyslné pasti, takže jsem narazila na menší pětičlenou rodinku. No, hlavní kuchař z toho radost neměl a už vůbec neměl radost z toho, že to vidělo víc lidí. Když vidím, jak to tam všechno uklízíme a leštíme 5x denně, tak nechápu, kde se tam vzaly. To mi připomíná, že jsem se tu koukala na americkou obdobu Ano,šéfe! (Gordom Ramsay je možná ještě horší než náš Pohlreich)  a ty kuchyně jsou vždycky v hrozném bordelu, tak si nedokážu představit, kolik myší asi mají tam.

Sněží

Tak konečně přinášíme fotky mé uniformy. Trochu se mi leskne čelo, protože od té trouby je pěkný horko. Povýšila jsem z hamburgerů na pizza ženu. Ale už mě z té lopaty na pizzu bolí ruce, takže když to jen jde, tak prchám k polívkám. Co nejvíc nesnáším, jsou hranolky. Dneska jsem si dvakrát popálila ruce a jednou šikovný kolega vhodil hranolky do koše olej neolej a mě to cáklo do oka.  Matěje ještě vyfocenýho nemám, protože nesmíme používat telefony v kuchyni, tak to bude tajná akce. Matěj si to užívá do 4 hodin v práci a pak na noční na prkně do 7. Už má zařízené noční směny, takže bude moc chodit i na dopoledne.Takže semu splnil sen, že si každý den může skočit na prkno. Jen asi ostatní z toho moc nadšení nejsou, protože na celou kuchyňmáme jeden záchod a než se tam matěj převlíkne z uniformy do zimního, tak se vytvoří menší frontička.

 Konečně tu jsou teploty trochu příznivější a začalo na horách sněžit. Stromy nahoře vypadají jak rampouchy.( Matěj dodává - když si člověk dá v Čechách freeride v lese, tak mu ty větve nafackujou, ale tady je to tak zmrzlí, že to je spíš jak betonová zeď, která mu dá pravý hák.) Společně s výhledem na Vancouver je to nádherný pohled. Ráno nastupujeme do skibusu kousek od pláže a odtamtud se přesunem za 20 minut do sněhu. V tomhle směru je Vancouver úžasný. Já jsem si zas dala směny na každý den, takže se asi jen tak na lyže nebo prkno nedostanu. No, snad příští týden, až budu mít noční, tak vyjedu odpoledne. Taky je tam hodně běžkařských drah, tak doufám, že Měteje vytáhnu jednou na běžky.

Jinak plány jsou takové, že ve čtvrtek vyrážíme do Seatlu. Utratit výplatu a nafotit pár snímků, tak snad bude počasí přívětivé. Půjčujeme si auto a vyrážíme společně se Standou a Anet. Na horách s námi pracují asi 4 Slováci, tak možná se k nám ještě někdo přidá. Jen doufám, že nás pustí přes celnici. Moc se jim nelíbí, když si tam jezdí z Kanady nakupovat :).