Lake O´Hara

Abychom byli v našem vyprávění kompletní, chybí zmínka o jezeru Lake O´Hara. Jedná se o oblast v Yoho National park a protože v posledních letech zaznamenali změny v rázu krajiny pod návalem turistů, je vstup do této oblasti omezený na určitý počet turistů za den. Pokud chcete přespat v chatičce, musíte si rezervaci vytvořit předem, alespoň tak nám to popisoval pár, který vyrazil do O´Hary oslavit výročí svatby. Prý to rezervovali rok dopředu a ještě měli štěstí, že někdo svoji rezervaci stornoval. Já jsem kempy obvolávala před prázdninami, kdy mi překvapivě sdělili, že nemají volno, až v září. Celý plán jsme tak kvůli této oblasti překopali a zamluvili si místo v kempu na jednu noc. Autem se sem nedostanete, musíte si zarezervovat i autobus, pokud nemáte rezervaci, do parku se musíte dostat pěšky, což znamená vyšlápnout si 11 kilometrů lesem. Na parkovišti jsme tak potkali spoustu lidí, kteří zkoušeli štěstí a snažili se ukecat řidiče, aby je vzal nahoru. Bohužel pravidla jsou přísná, kapacita byla již naplněna a ostatním tak nezbylo nic jiného, než si kopec vyšlápnout (většina to však vzdala). My jsme měli rezervované místo hned v prvním autobuse, abych toho za ty dva dny co nejvíc stihli. Ráno tedy vstávačka hned před 6 ráno, snídanička, pohodička a před osmou už čekáme na parkovišti na autobus. Teď začíná ta vtipná část, kde raději prozradím pointu předem. S Matějem jsme tak trochu zapomněli, že se tím naším cestováním přes celou Britskou Kolumbii posunul čas a my jsme tak čekali na autobus v domnění, že je 8:30, kdežto ono bylo už 9:30. Náš autobus už byl fuč. To jsme ale nevěděli, a když dorazil druhý pro lidi do chatek (ty ho mají víc nóbl), hodně jsem se divila, proč nás nechtějí vzít. Ukazuju tak řidiči, že mám rezervaci na 8:30, a že nechápu, proč bych měla jet autobusem až v 10:30. On my zas vysvětluje, že nevozí lidi do kempu, ale do chatek. Už hodně naštvaná, že jsem vstávala zbytečně a musím čekat další dvě hodiny, protože v tom mají zřejmě bordel, mu už lehce zvýšeným hlasem říkám, že když jsem si zaplatila rezervaci na ranní autobus, tak chci jet ranním autobusem. On, už trochu nechápavě a zoufale, vytahuje hodinky z rukávu a ukazuje mi, že je ale o hodinu dýl a že jsem asi zapomněla na posun času. Trapas. Opařeně tak čekáme na druhý autobus a doufáme, že nás vezme nahoru, že naše místo nikým neobsadili. Sláva, hurá, velice milá paní průvodkyně nám sděluje, že je všechno ok a že se to občas stává, takže nasedáme do autobusu a s dvouhodinovým (s posunem času 3 hodinovým) zpožděním dorážíme do kempu. Tady musím jenom chválit, protože po zkušenostech v kempech v Lake Louise a Banfu, byly krásně zařízené. Zpevněné místo pro stany, přístřešky a pitná voda. Po rozbalení stanu vyrážíme na okružní výšlap kolem několika jezer. Hned u lake O´Hary začínáme prudce stoupat a stoupáme až o 1000 m výš, odkud jsou krásné výhledy na jezera a údolí po všech stranách. Odpoledne se trochu zatahuje, ale nakonec, jak na potvoru, na západ slunce zase jasno.   Druhý den vyrážíme k jezeru McArthur a tak trochu vyšťavení zpět autobusem k autu.

Lake O´Hara mě osobně velice nadchlo, ať už přírodou, tak i přístupem k ní. 

Tím naše výprava v Rockies končí. Další den se obloha zatahuje a začíná nekonečně pršet. My jsme měli v plánu vyrazit k vodopádům a ještě na celodenní hike kolem Emerald lake. Hory nám tak zůstaly zahalené v mracích a nás to přesvědčilo náš výlet zabalit o dva dny dříve a vyrazit se ohřát zpět do Vancouveru. Teď nás už čeká nekonečné třídění fotek, takže postupně jsem přidáme i ze zbytku cesty.