Povím vám příběh, jak jsme místo vrtulníkem do Victorie jeli
na exkurzi po kanadských doktorech.
Pondělí: Konečně mám den volna, asi po 14 dnech v práci.
Takže nejdřív skype s celou rodinkou a pak plánování našeho výletu do
Victorie. Matěj je už týden nemocný - rýma, kašel – prostě nachlazení. Přesto
jede do práce na noční. Když se vrátil z práce, tak byl dost hotovej, ale
zato se dozvěděl skvělou novinku a to že se dá vyrazit do Victorie vrtulníkem,
který není ani tak drahý. Koukám se na ten vrtulník a předpověď počasí a všechno
vypadá skvěle. Asi po dvou týdnech deště a měsíce bez sluníčka by mělo být
konečně tři dny krásně slunečno. Večer mě začíná trochu pobolívat v krku,
moc tomu nevěnuju pozornost, protože v baráku jsou všichni trochu nemocní.
Úterý: Ráno vstávám do práce, není mi dobře. Matěj dospává
noční směnu, není mu pořád taky dobře. V práci mi každá minuta ubíhá jak
hodina. Po čtyřech hodinách oznamuju vedoucí, že mi je fakt špatně a že už na
ten poslední pokoj nemám sílu. Vracím se domů s horečkou, bolestí zad a bolestí
každého kloubu v těle. Chřipka dorazila.
Celý den ležím v posteli a je mi blbě. Matěj přichází
po práci úplně hotovej, zalehne vedle mě. Vzhledem k tomu, že se mu špatně
polyká, kašle a smrká, začne brát antibiotika.
Středa: S horečkou ležím v posteli a hrozně mě
bolí hlava. Už je mi jasný, že sluníčko a Victorii neuvidíme.
Čtvrtek: Celou noc nespím, takže mi v hlavě jen
probíhají všechny možné diagnózy. Přes chřipku to pokračuje oblíbeným
streptokokem a jeho návratem. Pak ale začínám uvažovat nad bolestí hlavy a
říkám si, co když je to něco jinýho, třeba takový meningokok. Hnedka zkouším
ztuhlost šíje a meningokoka vylučuji :D. No, dokážete si to představit, projedu
si svoje znalosti z epidemiologie a mikrologie a ráno mířím k doktorovi.
Je mi jasný, že to nebude levný, ale aspoň se nebudu stresovat tím blbým
streptokokem. Takže beru pas, kartu pojištění a vyrážím na nejbližší kliniku.
Na klinice sestřičce vysvětluju, že nepotřebuju vidět
doktora, že mi stačí jen odebrat krev. Což samozřejmě nejde a musím nejdřív
vidět doktora. Takže platím 140 dolarů (skoro 3000 Kč) a čekám na doktora. Po
30 minutách příjde týpek v džínách, podívá s mi do ucha, pak do krku
a řekne že je to ok, že je to jen chřipka. No, docela rychlý za ty prachy. Tak
mu řikám, že chci pro jistotu ty testy. Takže mě posílá do laboratoře, 30 minut
cesty, kde opět platím (60 dolarů – 1200 Kč). Čekám hodinu a půl na minutový
odběr. Když jsem se vrátila domů, tak Matěj se jen divil, jak je to drahý a že
jsem tam asi neměla chodit. Mě je odpoledne o 100 procent líp, hlava mě už moc
nebolí, teplota stále přetrvává a výčitky stoupají.
Pátek: Mě je už lépe, ale Matěj nemůže polykat a nechce ani
snídani. Už má třetí den ATB, rýma a kašel se zlepšila, ale hrouda v krku se
jen zvětšuje. Takže opět zapojuji mozek a napadá mě štítná žláza, na kterou
Matěj bere jód. Po delším přemýšlení a když si přepočtu všechen jód ve stravě a
v práškách, začínám mít starost, že jsem ho moc přejodovala. Po konzultaci
s českým doktorem, jsme se rozhodli, že to raději nepodceníme a půjdeme s tím
do nemocnice. Na internetu hledám endokrinologii a vyrážíme do nemocnice v Downtownu.
V nemocnici na informacích nám oznamují, že je jedno, s čím jdeme, že
máme jít na pohotovost. Tak jdeme na pohotovost, kde nám oznamují, že
zaregistrování tam stojí 600 dolarů a abychom mohli vidět doktora dalších 200
(16 000 Kč dohromady). Tak jsme trochu v šoku a nevíme, jestli nemáme
jít na tu mojí kliniku. Paní na recepci nám vysvětluje, že podle ní je to asi
jedno, protože tam nás stejnak akorát přepošlou k nějakému specialistovi. Když
jsem si vzpomněla na toho týpka v džínách, tak jsem si řekla, že ta nemocnice
bude asi lepší. Voláme tedy na pojišťovnu do ČR, jestli nám to proplatí. Ta v tom
nevidí problém, takže čekáme na doktora. Matěj musel vyplnit několik papírů,
sestřičky mu změřili dvakrát tlak a po dvou hodinách se konečně ukázal doktor.
Kouknul se mu do krku a jen řekl, že to na štítnou žlázu nevypadá. Takže za dvě
minuty jsme byli vyřízení. Když jsem jen pomyslela na ty prachy, tak jsem jen
tak s prázdnou odejít nechtěla. Tak mu tedy říkám, že bychom rádi aspoň ty
krevní testy, abychom viděli, jestli jsou hladiny hormonu štítné žlázy ok. Na
to nám odpověděl, že to tam nedělají. Tak to mě teda dostalo, kde jinde než v nemocnici?
Kdybyste to nevěděli, tak máme jít na tu privátní kliniku, kde nám napíší za 140
dolarů doporučení do laboratoře a pak si máme zaplatit ten test v laboratoři.
Pak nás ještě jednou ujistil, že na pohled to nevypadá vážně, dal Matějovi
vypít znecitlivující sirup a ukázal nám, kde máme zaplatit.
Zdrcení odcházíme domů s vyčerpaným kontem. Snad nám to
ta pojišťovna rychle zaplatí.
Jen se vrátíme domů, tak mi volají z kliniky, že mají
moje výsledky krve. Tak se ptám, jestli mi to může říct po telefonu. Samozřejmě
nemůže, což chápu, ale prý se musím vidět s doktorem. Takže mě hned
napadá, za to ale musím znovu zaplatit?! Ano, musíte! Takže večer vyrážím zpátky na
kliniku, abych dala dalších 140 dolarů za to, aby mi pan doktor řekl, jestli je
to ok nebo ne. Bohužel to ok nebylo a streptokok se vrátil, takže jsem na ATB
taky. Abych věděla, jestli nemám očekávat návrat i vyrážky, nechala jsem si
udělat ještě jinej test, ale jeho výsledky tam nebyly. Takže se ptám sestry, že
jsem si za to zaplatila a že to chci vědět. Test trvá delší dobu, takže si mám
přijít v pondělí. Na to jí hned odpovídám, že už ale nic platit nebudu.
Sestra se zasmála a jen řekla, že to
nějak vysvětlí sestře, co bude mít směnu v pondělí. No, tak uvidíme v pondělí.
Tak to je náš příběh, jak se zbavit 24 000 Kč, které jsme si ušetřili na cestování, za 24
hodin :)
Na fotce: 1. Matěj se dozvěděl, kolik ho to bude stát. 2. Matěj o několik tisíc lehčí.
No, aspoň máme o čem psát :).
Žádné komentáře:
Okomentovat