Na pohovor, který nás čekal na imigračním, jsem si připravoval pár vět skoro měsíc :D (aby byly správně a oni mě pustili). Po příletu jsme museli projít kontrolou dokladů a pohovory zhruba 3x, ale trvalo to vždy minutu, takže na vypuštění mých vět do světa nakonec ani nedošlo. Potom, co jsme proběhli kontrolami a našli zavazadla, vydali jsme se skytrainem (vlak co jezdi chvilku jako metro v podzemí a chvilku jak nadzemka) do Downtownu, kde jsme přesedlali na seabus (vodní MHD). Abychom se dostali do našeho nového bydliště, musela Eliška párkrát vyzkoušet, jak je drahý volat po kanadě s českou simkou. Nejdřív ji volala, aby se domluvili, že až budem v North Vancouveru, tak ji pošlem zprávu. Jenže zpráva poslat nešla, takže ji musela volat znova a ejhle – hlasovka. Takže třetí pokus to jistil J a dvě kila v čudu. S majitelkou jsme jeli do domu, který vlastní její rodina.
Po příjezdu nás čekala vygruntovaná kuchyň a naši spolubydlící. První pokoj okupují holka s klukem z Čech, v druhém pokoji je týpek z Německa a jeho kanadský kamarád. Hanna, majitelka domu, veselá, rodiče má původem ze Slovenska (takže umí i trochu česky), nás ještě svezla do místního krámku, abychom měli co dát k večeři, protože jsme trošku strádali po cestě. Celý byt je ve stylu, co si uděláš, to máš a co si koupíš, to tam budeš mít. Jak se tu lidé střídají po roce na víza, tak je tu všecko možný. Dokonce tu někdo nechal i starej snowboard a přeskáče. Pokoj máme dost velký, stůl, postele nebo spíš matrace, komoda, stolek, gauč. Kolem baráku je malá zahrada, kam prý občas zavítá i nějaký ten medvěd. Prý chodí vybírat popelnice, takže poseroutka Eliška se bojí, že až se bude vracet po tmě domů, tak ji u baráku přepadne medvěd.
Právě tu máme 8 hodiny ráno a s Eliškou už od 3 hodin nemůžeme spát :).
Matěj
Žádné komentáře:
Okomentovat