Den díkůvzdání

Den Díkůvzdání máme úspěšně za sebou. Krocan se povedl, ale dýňový koláč rozhodně nebude patřit mezi mé favority. Aby těch aktivit za víkend nebylo málo, tak jsem konečně taky pokořila vrcholek  Grouse Mountain. Ne že bychom vyrazili hodně brzo, ale v deset hodit bych tam takový dav lidí nečekala. Takový menší Václavák v horách. Ti zdatnější se dostanou nahoru za hodinu a něco, někteří však cestou ztratí plíce a tak jim to trvá poněkud déle. My jsme to dali za hodinu a deset minut, takže se musím poplácat. Celou cestu se jde po úzké a hodně prudké stezce v zástupu lidí, takže někdy žasnete, kdo se to vydal nahoru. Arabové s turbanem na hlavě nebo rádiem v kapse, dámičky v polobotkách a děti, které sotva umějí mluvit. No, podle mě nevěděli, co je čeká (převýšení 1200 metrů).  Nahoře jsme pak shlédli dřevorubeckou show a konečně jsem viděla svého prvního grizzlyho. Ještě že to bylo jen za plotem. Pokračovali jsme totiž dál do hor, kde jsme už moc lidí nepotkali, ale zato cedulí - pozor na medvědy!, tam bylo až až. 

Lighthouse Park

Dneska dostal i Matěj nečekaně volno z práce, takže jsme vyrazili do Lighthouse Parku. Jedná se o malý poloostrůvek za Vancouverem, kde hlavním tahákem na turisty je maják a skály lemující pobřeží. Protože je to hned pod Cypress Mountaine, kde není zas tak těžké potkat nějaké to zvíře, tak jsem se bála, že za každým stromem na mě čeká medvěd. Parkoviště bylo plné aut, takže jsem rozhodla, že půjdeme tou nejdelší trasou. Nepotkali jsme ani živáčka, takže trasa byla zvolena dobře. Hned na začátku mě vylekala úžovka přes cestu, takže svým jekotem jsem určitě zahnala ne jednoho grizzlyho zpátky do hor. :) Vzhledem k počasí jsme si trasu ještě prodloužili do Horseshoe Bay. Tam nás to vyloženě zklamalo, takže jsme zas nasedli zpátky na expres a frčeli domů. 

Vancouver a Downtown

Horseshoe Bay

Capilano Suspension Bridge Park

Vypadá to, že zas tak pracovně vytížená o víkendu nebudu. Včera jsem dorazila do práce, kde jsem zjistila, že mě na víkend nepotřebují a že mi to měla říct spolubydlící, abych nechodila zbytečně. Jelikož spolubydlící chodí z práce po půlnoci a já zas ráno mažu do školy, tak jsme se nepotkali a já přišla zbytečně. Na jednu stranu jsem ráda, že zůstanu doma, protože se necítím zrovna moc zdravě, ale taky bych potřebovala vydělávat, abych nemusela poslouchat Pivrnce, jak mě tady bude muset živit. :) Jinak jsme dostali jeden dýňový koláč a ještě nám proplatí krůtu (krocan by se nám nevešel jak do ledničky, tak i do trouby). Pivka máme taky nakoupený, takže v pondělí můžeme oslavit Den díkuvzdání. Všichni tedy budou muset děkovat Elišce (mně), protože to budu muset všechno připravit a uvařit. 

Dneska jsme ráno vyrazili do Capilano Suspension Bridge Park, který patří mezi top místa Vancouveru. A protože tu už nejsme jako turisti, ale máme vlastní adresu a práci, tak jsme měli vstup zadarmo! A to se vyplatí!  Po pravdě řečeno, bych za to těch 35 dolarů rozhodně nedala. Hlavní atrakcí je lanový most přes řeku. Pěkně se to houpe ze strany na stranu, ale ten dav turistů trochu kazí zážitek. V lese je pak spousty dalším mostů mezi stromy, takže se procházíte ve výšce asi tak 15 metrů nad zemí.  Je to něco jako naučná stezka o stromech. Vyfotili jsme pár totemů a radši jeli zpátky, Matěj do práce a já uklízet barák.

Matěj a jeho rozpětí křídel jako kanadská kachna..

.. Eliška a její, tedy aspoň podle Matěje, kanadská slepička.

                                                                             Růst a stáří stromů

Savary Island

Dneska jsem měla vyrazit s mojí spolužačkou Mizuki do Japonské restaurace na sushi. Moje tělo se toho asi tak obává, že vyhlásilo stávku a místo sushi si dopřávám čaje v posteli s horečkou. No, tak snad to bude jen viróza a otravu syrovou rybou zažiju až příští týden.

Jinak Matějovi se nelíbí, že naši práci nazývám pekárnou. Takže se všem omlouvám, ale jedná se o Pie Company – tedy pečou se tam hlavně koláče a ne rohlíky. Připomíná zto spíš takovou kavárnu. Minulý týden jsem vyráběla směsi do koláčů, což obnášelo promíchávat zmrzlé ovoce s cukrovou směsí. No, prsty jsem rozmrazovala ještě hodinu potom.

Jinak si tu můžete dát sandwiche anebo polévku. Tu dostává Matěj občas zadarmo a pozor! bez zeleniny se to neobejde. Takže Matěj se dal na zdravou stravu - už snědl tomatovou polévku, s fazolkami a brokolicovou. Jeden den za mnou přišel, že už je to na něj moc velký hard-core, že tam plave moc fazolí, tak jsem to po něm dojídala a fazole to rozhodně nebyly (mě to spíš připomínalo rozkrájenou chobotničku nebo něco jak krevety). No, pak jsem se dozvěděli, že jsme asi měli polévku se šnečkama :D 

Pro představu přidáme fotky z jejich webovek.

Mapa

Ještě přidáváme fotku města s popisky, pro lepší přehled. Už máme konečně lítačku, tak konečně můžeme lítat po Vancouveru :)

Stanley Park

Tak konečně jsme vyrazili do Stanley Parku! S Matějem jsme naplánovali volno v práci a konečně mohli vyrazit na další výlet po Vancouveru. V plánu byl ještě Grouse Mountain, protože jsem tam ještě nebyla, ale ten zůstal ráno zahalen v mracích, takže snad příště.

Stanley Park je z větší části les, kde jsou sakra velký stromy, převážně cedr a douglaska. V roce 2006 velkou část poškodila vichřice a sem tam jsou ještě vidět následky. Jedná se o takový poloostrůvek, který navazuje na Downtown, takže po cestě jsou krásné výhledy jak na centrum, tak na severní část města a hory.  Stanley park nosí jméno po guvernérovi Lordu Fredericovi Stanleym (podle něj se jmenuje i hokejový Stenley cup). Původními obyvateli byli jak jinak než indiáni, takže tu jsou i totemy (a s nimi i tisíce turistů čekající na fotku).

V plánu bylo půjčit si kolo a projet park celý, ale hlad nás hnal zpátky. Park ohraničuje 8,5 km dlouhé pobřeží (ideální na brusle) a spousty dalších stezek vedou lesem (ideální na kolo). Dneska jsme stihnuli jen jednu polovinu parku, tak příště snad projedeme druhou půlku na kole :). 

Zítra vstávám dělat koláče, tak doufám, že nějaký dostanu jako bonus domů :D. Teď nás čeká zabijácký týden, kdy budeme muset zabalit několik tisíc koláčů. Takže to vypadá, že brzo budu skládat krabičky i ve spánku. V pátek jsem taky pomáhala Matějovi s pekáčema, ale moc dlouho jsem u toho nezůstala. Matěj mě vyhnal s tím, že jsem moc rychlá. Ještě by si toho někdo všimnul a on by musel dělat rychleji :D