Seattle

Tak už můžu oficiálně prohlásit, že jsem byla v USA. Naše první kroky vedli do Seattlu, tedy přesněji přes outlet do Seatlu. Půjčili jsme si auto za 75 dolarů, takže s benzínem to vyšlo na osobu na 35 babek a to se vyplatí! Vyrazili jsme v osm ráno a za hoďku a půl jsme byli na hranicích. Protože jsme tam ještě nikdy nebyli, tak jsme museli odstavit auto a jít za celníkem vyplnit formulář. Japončíci před náma je docela zdrželi, takže jsme si na hranici počkali 2 hodinky. První zastávka bylo outlet centrum, kam jsme si měli zaskočit jen koupit brýle na prkno, ale trochu se to protáhlo. Matěj koupil rovnou dvoje a já si neplánovaně taky jedny musela koupit. No, nekup to, za takovou cenu. Vzhledem k zdržení na celnici a nákupům, jsme dorazili do Seattlu večer. Rychle jsme vyrazili na vyhlídkové kolo, ale moc velký výhled z něj nebyl, takže jsem byla docela naštvaná. Space Needle (vyhlídková věž) byla od místa, kde jsme parkovali, taky docela daleko, tak jsme zůstali v Downtownu a opět skončili v obchodech. Na cestě zpět jsme si dali jedny připálený nudle a o půlnoci dorazili zpátky. Seattle, podle toho, co jsem viděla z auta na dálnici, se mi moc nelíbil. Ale snad budeme mít ještě jednu šanci a uvidíme více i za světla.  Co se mi ale líbilo, tak byly kopce v centru. Tam bych se teda na ručku rozjíždět nechtěla. Taky bylo hnedka poznat, že jsme v USA. Na ulici jsme potkali několik černochů, co prodávají kabelky „ Louis Vuitton“, taky jsme potkali hodně lidí s obezitou nejméně pátého stupně, a na každých sto metrech na dálnici byl fast food s hambáčema.