1. den v Cypress

První den práce na horách máme za sebou. Já jsem musela vstávat už v šest hodin, což jsem asi naposledy vstávala ke státnicím, takže ráno pro mě bylo trochu infarktové. Mohlo by být příjemnější, kdyby náš milý německý spolubydlící nedorazil ve dvě v noci s opilými kamarády k nám domů. Od dvou do čtyř ráno jsme se jen převalovali v posteli a poslouchali německé popovky. Trpělivost došla dřív sousedům, takže jsme se mohli dvě hoďky prospat. Dneska opět hodně pršelo a to všude, takže zákazníků moc nebylo. Jak už jsem psala, když tu prší, tak je to pořádně, takže když jsem běžela z autobusu 100m pod deštníkem, byla jsem od pasu dolů durch. Takže zítra, pokud bude stále pršet, se areál asi zas uzavře.

Šichta začíná tím, že se převlékneme do úboru. Každý si musel pořídit černé kalhoty a boty, plus k tomu jsme dostali černou kuchařskou košili a zástěru. Já musím mít ještě síťku na vlasy a čepičku. Když se sejdou všichni kuchaři pohromadě, tak to vypadá jak sraz kuchařských pohřebáků.Musíme se potají vyfotit, je to fakt vtipný. Matěj aspoň nemusí nosit tu čepici. Zaujal jen pozici ve svém umývacím koutečku, kde má pásovou myčku a sprchu na nádobí, takže povýšil ve vybavení. Jinak se tak trochu dneska nudil, protože toho nebylo moc co mýt. Já jsem se učila připravovat salát (naběračkou naberu již připravený salát do kelímku, takže hodně složitý postup), jugurt (s tím rozdílem, že k víčku přidám kalíšek s musli) a  sandwiche (položim roličku šunky, salátu, sýru a majonézy). V jedenáct hodin se otevírá výdej, takže jsem nastoupila za pult a připravovala housky na hambáče. Já dávám housky do tousteru a přidávám k nim salát a jeden Kanaďan dělá maso. Věřte mi, že v té tuně oblečení, které nás mají chránit před popálením a já nevím čím vším, je sakra vedro. A aby to nevypadalo špatně před zákazníkama, tak tam nesmíme mít pití. Oběd zadarmo to zachránil, takže jsem si po 6 hodinách dala do scvrklého žaludku jednu pizzu, Matěj hambáče s hranolkama a bylo nám pěkně špatně, jak jsme se přejedli.

Když to shrnu, tak Matěj se nudil a můj žaludek trpěl, ale v kuchyni mě to bavilo, tak už se těšim, až bude víc práce.

narozeniny

Včera jsme tu měli velkolepou oslavu narozenin, že jsem si musela vzít volno v práci, abych to druhý den rozdýchala. Matěj se dočkal jak dortu, tak i úžasné výzdoby :D, kterou jsme recyklovali z minulé oslavy. Jednou jsem se tu snažila něco upéct, ale buchta mi vůbec nenakynula. Zřejmě zapracovala kanadská mouka a nezapracoval prášek do pečiva. Do pečení dortu jsem tedy nenašla odvahu, ale naštěstí dostal Matěj kus dortu v práci, takže nikdo nebyl ochuzen. Vedoucí mu na dort napsala Happy Birthday s tím, že si kolegové z práce tipovali, že mu je 16 let. No, sekli se jen o 9. Abych to neokecávala, tak mě ráno seděla na rameni pořádná opička. Pil se hlavně rum, gin a výjimečně se nekoupilo kanadské pivo, ale česká plznička, takže Standa byl v sedmém nebi. 

zzzimmaaa

Tak a máme tady první mrazíky! A je pěkná zzzzzimaa.  Jen pro představu, v baráku se ještě netopí, takže když jdeme spát, Matějovo pyžámko vypadá následovně: tričko, mikina, nákrčník a ponožky. Ten, kdo si myslel, že nejvíc budu zmrzlá já, tak pozor, já to zvládám jen v tričku, pche, ale ráno se budím se zmrzlými rameny. Když se vrátíme z práce, tak se náš přímotop nezastaví. Tedy zastaví, když se přehřeje, takže mu musíme dát trochu oddech. Po půl hodince vytápění se pak nedá dýchat, ale zároveň nohy pořád omrzají. Je to tu totiž výborně vymyšlené, že hlavní dveře se nedají dovřít, takže je tam 10cm mezera a celý den to tu krásně luftuje. Dveře od pokoje mají zas mezeru od země, kde chybí práh, takže se nemusíme bát, že by nám tu bylo někdy teplo. To mě už dohnalo k majitelce, abych se zeptala, kdy nám začnou topit. Prý se snad dočkáme v úterý, tak jsem na to zvědavá. Dneska, když jsem šla vařit (a že v kuchyni je zima největší), tak jsem si musela pustit troubu a otevřít si od ní dveře, abych se při tom trochu zahřála :). A vůbec jsem se nešetřila, hned na 220°. Pro kanaďany je to asi ještě pořád babí léto, protože když jsem dneska jela z motelu autobusem, jela se mnou slečna v balerínách naboso a tříčtvrťáky k tomu (já v čepici, rukavice, zimní bunda).

Matěj teď zaučuje nového dishwashera, svojí náhradu. Je to nějaký mexikánec, který je strašně pomalý, takže z něj trochu kvete. U mě zas skončila kolegyně, která se mnou nastupovala, takže než se otevře Cypress, tak mám práce za dvě. Ale konečně už můžou zase zasněžovat, takže snad za týden se dočkáme. V motelu je to pohodička, dneska jsem uklízela a dívala se při tom v televizi na Dannyho parťáci, Hellboye nebo Stmívání :D. Vedoucí mi to nařídila, prý abych se u toho uklízení moc nenudila. :) Na celý měsíc jsou tam ubytovaní dělníci, kteří přes noc vypijou 10 piv s vodkou, takže jsem si už i odbyla premiéru s umýváním poblitého záchodu. Druhý den mi tam nechali dýško 10 centů :D. 

Longboard

Tak konečně jsme byli provětrat longboard. V pekárně byl jeden, ke kterému se nikdo nehlásil, takže si ho Matěj tak trochu přivlastnil. Je to originální ryba, druh skateboardu s většími kolečky. Vzhledem k tomu, že tu pokaždé prší, tak jsme neměli ještě šanci ho vyzkoušet a já zažít svojí premiéru.  Hnedka jsem to vyzkoušela u nás v ulici, která je tak trochu z kopce, takže to pěkně frčelo. Když jsem na to naskočila, tak nikde ani muk. Ale když jsem vyjela, tak se vynořily tři auta a autobus a protože jsem nevěděla, jak zastavit, tak jsem je, poprděná strachy že spadnu, trochu brzdila. No, už vím, proč ostatní mají helmu, když na tom jezdí :). Počasí bylo až neobvykle krásný, tak jsme vyrazili do druhé poloviny Stanley Parku. Matěj to tam projel na prkně a já za ním běhala s foťákem (občas mi ho taky pučil). Asi budeme muset sehnat ještě jeden.

Minulý týden se tu slavil Helloween, takže každý barák měl a ještě má na zahradě nějakou výzdobu. Pokud není na zahradě aspoň jedna lebka s pavučinou a náhrobním kamenem, tak to někdo pěkně odfláknul. A samozřejmě všude musí být vyřezané dýně. No, ale opět pršelo, takže jsem vyběhla nafotit jen sousedy :).

BC LIONS

Ahoj všem po pracovním víkendu.

V sobotu jsme vyrazili na zápas místního klubu BC Lions v americkém fotbale. Pravidla nám nic moc neříkají, takže jsme se snažili všechno pečlivě naštudovat, ale jediný, co jsem si zapamatovala, byl touchdown. Na stadionu bylo 36 tisíc lidí, atmosféra výborná a stadion nádhernej. Ale hra nás asi moc neoslovila, protože míč byl ve hře maximálně 15 sekund, pak vždycky hráče svalili na zem a hra byla opět přerušena. Roztleskávačky vybírali jen podle vzhledu a velikosti podprsenky, takže zvedačky žádný neukázaly. Ale co mě nejvíc bavilo, byly záběry na kostce. Když se někdo objevil na kostce, musel tancovat nebo políbit partnera. Většinou se všichni předháněli, kdo bude vypadat při tancování nejhůř, takže to byla docela sranda.

Ve čtvrtek jsem nastoupila poprvé na uklízení v motelu. Majitelka je úplně úžasná, sympatická a přátelská, takže první den vypadal asi tak, že mě pětkrát pochválila, jak jsem tvrdě a dlouho pracovala a taky mě upozorňovala na to, že jsem si vzala moc krátkou pauzu na svačinu, že ji příště musím mít delší (placenou pauzu). Moc nadšená ale nejsem z mé kolegyně, se kterou se mám střídat, protože uklízí asi celý život, takže dělá věci rychle, ale hodně často zapomene něco udělat. O víkendu jsme pracovali spolu, takže jsem to vždycky šla po ní nenápadně zkontrolovat. První den nám asi pětkrát řekli, ať si dáváme pozor na nový vysavač, že byl hodně drahý, tak ať jsme opatrný. Netrvalo to ani hodinu a moje indická spolupracovnice nechala zapnutý vysavač na kabelu a tak trochu je roztavila, že z toho koukal jen drát :).  Od úterý už snad budu dělat sama, takže to bude jen na moje triko.