Garibaldi Park - Black Tusk

Při sestupu z Panorama Ridge se počasí začalo vybírat. Matěj mě tam přemlouval, že tam znovu ještě vylezeme, abychom udělali hezčí fotky, ale nakonec jsme se dohodli, že spíš zdoláme Black Tusk a odtud budou výhledy mnohem hezčí. Vrátili jsme se tedy kolem svišťů a jezer k rozcestí odkud jsme stoupali opět po loukách až pod horu. Celé léto ve Vancouveru pršelo snad jen jednou, v horách tomu asi nebylo o moc víc, takže při každém kroku se za námi pěkně prášilo. Kalhoty a boty tam byly v jedné barvě, pokryté vrstvičkou prachu. Těsně před poslední částí výstupu jsme narazili na jednu Češku žijící ve Whistleru. Ta nám doporučila vylézt až úplně na vršek. Mě se snažila přemluvit tím, že tam prý vyšplhala i těhotná. Pod samotný štít jsem se po neustále se podkluzujících kamínkách vyškrábala nahoru, ale při pohledu na kráter pode mnou, jsem to tak trochu vzdala a vyslala jen Matěje. Nahoru se leze takovou štěrbinou, která je místy dost úzká, sem tam je to i pěkně exponované, takže batoh je lepší nechat pod štítem. Já jsem se tedy kochala dole a Matěj nahoře. Výhledy na jezera, hory a ledovce jsou odtud úžasné a díky počasí bylo vidět skoro všechno až na Whistler, který zůstal pod mraky.  Dolů jsme se tak nějak doklouzali po kamenech a po 10 hodinách jsme se konečně vrátili do kempu.

Poslední den jsme už jen sešli k parkovišti. Ta vtipná část ale teprve přichází. V plánu bylo stopování, naše první stopování nejen tady ale i celkově. V plánu bylo sejít k silnici, kde si někoho stopneme a dojedeme až do Vancouveru. Od parkoviště k silnici to byly dobré 3 kilometry z kopce, takže jsme uvítali, že nám cestou zastavil jeden Kanaďan, který s námi kempoval u jezera. Do auta jsme se namáčkli k dalším třem lidem. Auto narvané až po střechu (každý jsme měli ještě velké baťohy a auto to bylo docela malé). Za odvoz k silnici byly vděčné především naše kolena, ty opět dostaly při sestupu zabrat. Při stopování jsme si s Matějem rozdělili služby, že se budeme měnit po každých 20 autech a uzavřeli sázku, komu auto zastaví. Asi po 30 minutách nám zastavuje jeden mladý pár, který jel do Squamishe, který je na půl cesty do Vancouveru. Zastavili nám tedy před městem, kde by mělo být snadnější stopovat. Další bod byl pro mě, protože mi zastavil jeden místní pracháč s mazdičkou. Jel jen přes město, ale prý je lepší si někoho stopnout až za městem. Čtvrté auto nás už konečně dovezlo do cíle. Na první stopování hned čtyři auta :D