Dneska vám tu popíšu stěhovací proces. Ve středu jsme se
nastěhovali do holobytu, takže jsme si ho museli trochu zařídit a sehnat
nábytek. No jo, ale sedačka a postel se těžko převáží bez dodávky. Naštěstí se
naši spolubydlící vraceli zpět do Čech a měli tolik věcí, že si museli
pronajmout dodávku. Situace jsme hned využili a bylo v plánu po cestě zpět
nabrat nějaký nábytek. No jo, jenže ještě jsme žádný nábytek nikde sehnaný
neměli. Opět štěstí jak „prase“. Ve čtvrtek večer mi odepsalo pár lidí, takže jsme
sehnali jak postel, tak i rovnou dvě sedačky. Domluvila jsem čas vyzvednutí a
vyjela autobusem na smluvené místo, kde jsem se měla sejít se Standou s dodávkou.
Když jsem seděla v autobuse, prozváněl mě Matěj, takže jsem nevěděla, co
se děje a hledala jsem v mobilu, jestli mu došla moje zpráva s naším harmonogramem.
No jo, ale jak jsem byla zahleděná do mobilu, zapomněla jsem vystoupit (mamka
bude mít pochopení). Bohužel to byla poslední zastávka v centru a autobus
pak jel někam do prčic přes most, kde jsem musela čekat dalších 15 minut na bus
zpět. Volám Standovi a ten to nebere. Takže přijíždím s 15 minutovým
zpožděním před smluvené místo, kde stojí promočený Standa v dešti, že si
zapomněl mobil doma. Paráda, jeden nemá mobil, Matěj ho má, ale jen s českým
číslem, takže mi nemůže odepsat a já mám skoro vybitou baterku. No nic, jdeme
naložit postel. Nejdřív dáme do auta matraci. Když chceme do dodávky narvat podložku,
zjistíme, že se to tam nevejde na šířku a v dešti vytahujeme matraci ven,
všechno těžký jak kráva. Mini dodávka je rázem plná, takže měníme plán a jedem
to vyložit k nám domů. Tím nabíráme další zpoždění asi 30 minut. Navíc je
v autě jen jedno místo, takže vysílám Standu pro Matěje a já zůstávám
doma. Můj mobil se cestou vybil a tak nikdo nemohl napsat lidem se sedačkou, že
přijedeme pozdě. Pro sedačku dorazili asi s hodinovým zpožděním, chudáci
majitelé tam museli čekat hodinu, aby nám dali nádhernou sedačku zadarmo. Navíc
to bylo v nějaký super bohatý čtvrti skoro až v Horseshoe bay, prostě
strašně daleko. Matěj nakonec nedostal ani jednu sms ode mě, takže čekal na
zastávce skoro hodinu, aniž by věděl, co se děje, takže má pochvalu, že
vydržel.
Když to všechno shrnu, máme dvě sedačky zadarmo a postel za
50 babek. Pche, to jsme to ale ušetřili! Postel byla levná, ale jak to má tu
podložku, tak je strašně vysoko. Navíc je strašně odpružená, takže když se
Matěj pohne, druhá pružina mě rozhoupe. Druhá věc je ta, že na ni spal jen
jeden člověk a je vyležený ďůlek uprostřed. Výsledkem je, že pak oba spíme
namačkaný v ďůlku. Bude to krušné usínání, až budeme na sebe naštvaní :D.
Já jsem z bytu nadšená. Dneska vyrážím zařídit internet, protože amík od vedle ho zřejmě nechce sdílet,
a koupit nějakou hezkou kytku :).
Páček
Žádné komentáře:
Okomentovat