Říjen je měsíc, kdy se konají nábory pracovníků do hor tzv. career nebo job
fair. Tento víkend se konal i v zimních střediscích v okolí Vancouveru,
takže jsem s Matějem vyrazila na náš první pohovor. Pohovory se konaly od
rána až do večera, jak v sobotu, tak i v neděli. Vyrazili jsme raději
půl hoďky předem, abychom byli rychle hotový, ale i tak tam bylo hodně lidí a
zabralo to víc jak dvě hodiny. Matěj se hlásil do půjčovny lyží a snowboardů,
já na pomoc do kuchyně a na servírku. Když mě zavolali k pohovoru, hned
jsem jim podstrčila reference z kavárny. Slečna se mě zeptala jen na jednu
otázku a poslala mě do druhého kola. S Matěj se vybavovali nejmíň 10 minut
(taky prošel do druhého kola) a já byla hned hotová (což mě trochu znervóznělo).
Druhé kolo probíhalo ve skupině asi 16 lidí, kde každý měl zjistit co nejvíce
informací o jiném uchazeči a pak to říct i ostatním. Já jsem dostala nějakýho Australana
(Matěj myslím Kanaďanku), který měl dost zvláštní přízvuk. V tom stresu
jsem polovinu informací zapomněla, takže v tu chvíli bych brala i pozici
dishwashera. Moc dobrý pocit z toho tedy nemáme. Celkem druhým kolem
prošlo asi 200 lidí, a to ještě není konec víkendu. Za týden nám dají vědět, jak to všechno
dopadlo.
Slunné počasí po měsíci vystřídal déšť a pěkně se ochladilo,
takže náš přímotop v pokoji běží na plné obrátky. Také mě čeká poslední týden ve škole a tím
pádem i shánění práce. Pěkně rychle ten
měsíc utekl. :) Vancouver máme téměř procestován, ale ještě bych chtěla vyrazit
na Vancouver Island, tak snad nám to počasí někdy ještě dovolí. Jak prý začne
pršet, tak prší tři měsíce v kuse.
Taky by mě měl Matěj pochválit, jak mu tady vyvářím. Když to
tedy neudělá on, tak se pochválím sama. Dneska jsem dělala rajskou omáčku,
předtím kuře na paprice nebo kung-pao. Měla bych asi zauvažovat nad otevřením
restaurace :). Všechny jídla v bistrech nebo fastfoodech jsou strašně ostré.
Jednou jsem si dala kuře na kari a ještě jsem se ptala, zda to není moc pálivé.
Prý vůbec…zapomněli mi říct, že s tím kari tam také přidávají chili a moje
pusa (a pak i střeva) po jednom soustu hořela v plamenech. Takže 8 dolarů skončilo
v koši. Co prý musím zaručeně
zkusit je taky japadog (asi japonský styl hot dogu), ale ještě jsem se k tomu
neodvážila. Prozatím mi stačilo vyzkoušet korejské kim či (zelí naložené v nějakém
octu s kořením), anebo mexické lízátko (pro děti v Mexiku nejoblíbenější
sladkost, která má do sladké chuti hodně daleko – mě to spíš připomínalo hodně
pálivou omáčku k masu).
Žádné komentáře:
Okomentovat